Vojna nebo kojná?

Přítel často říká, že by zavedl zpátky vojnu. Pak se obvykle zamyslí a dodá, že by tam poslal nejen svého syna, nýbrž i dceru. Vážím si toho, že se na rozdíl od jiných vojně nevyhnul a neohroženě se vrhnul do boje s loupáním brambor, cibule a sníženými hygienickými podmínkami.

Když jsem před časem v práci mluvila o tom, jak si přítel díky vojně umí krásně ustlat postel a vzorně vytřít podlahu, kolegyně mi šokovaně odvětila: "A to předtím neuměl?" No, věřím, že se tam učili i jiné věci, ale tyhle jsou pro mě momentálně důležitější než běhat, šplhat, skákat, podlézat, přelézat a plazit se na opičí dráze. Sama jsem to v minulosti několikrát zkoušela při hodinách tělocviku a mohu vám s čistým svědomím říct, že jsem jasným důkazem toho, že Darwin se o své teorii vzniku člověka z opice plete (minimálně v mém případě ano). Nicméně kolegyně má 3 syny (a manžela), proto věřím, že jí doma nemyjí jen podlahu, ale i okna a vojnu k tomu ani nepotřebují. Ale asi se jí na to pro jistotu ještě přeptám.

Já bych zase zavedla takovou alespoň malou zkušební rodičovskou dovolenou pro chlapy. Dokonce i sem se přítel neohroženě vrhnul. Poslední půlrok byl se synem na rodičovské dovolené. Od té doby tvrdí, že pojem dovolená je obrovská klamavá reklama, ale bohužel si jako nespokojený spotřebitel neměl kde stěžovat. Díky tomuto šestiměsíčnímu plnému nasazení významně vzrostla jeho úcta k ženám. Nepatří tedy na základě svých zkušeností k těm pošetilcům bez pudu sebezáchovy, kteří bláhově riskují život tím, že přijdou podezřele dlouho z práce se slovy: "Tak cos tady mámo, celej den dělala, co? Přiznej se. Zase nic, co?" Za takové řeči by si každý chlap zasloužil rok rodičáku natvrdo. Byl jsi drzý na matku svých dětí? Šup, tady máš 2 haranty bez možnosti reklamace, a to bez podmínky, bez soudu, a tudíž i možnosti odvolání.

Zpět ale k vojně. Nejlepší věc, co se tam můj přítel naučil je bezesporu to, že umí naprosto grandiózním a téměř až mistrovským způsobem předvádět mimochodníky. Jinými slovy ty nešťastníky, kterým byl odepřen nezbytný pohybový talent nutný k pořadovém kroku a ty chudé duchem, kteří si nezapamatovali, co je ruka, co noha, natožpak jaká je levá a kterápak pravá. Přestože měli za tímto účelem v botách seno a slámu, protože na povely pravá-levá nikterak nereflektovali, zarputile a s nezlomným bojovým duchem prováděli tyto pokyny zcela asynchronně. Přítel následkem tohoto výcviku upadnul mezi mimochodníky smíchy. Uznávám, někteří tito branci skutečně mohou Darwinovu teorii potvrdit.

Můj děda, který byl na vojně v 50. letech minulého století jí zhodnotil jako takový tvrdší pionýrský tábor. Utkvěla mi obzvláště jedna historka, kdy měl to osudné ráno službu v kuchyni. Po některých jiných pracích měl na starost i její úklid. Chopil se tedy kýblu, který byl poblíž a hadrem kuchyni vzorně vytřel. V nestřeženém okamžiku však zaznamenal, že jiný voják vzal kýbl s použitou, a tudíž notně špinavou vodou a jal se z ní dělat kávu. Když jsem se ho znechuceně dotázala, zda se přiznal jen zcela lakonicky opáčil, že si ten den šálek kávy výjimečně nedal. Ostatní prý podle chuti nic nepoznali. Možná i proto si ze svého dětství vybavuji, jak si po ránu tajně lil rum do kávy. Nechtěl riskovat.

Můj přítel už má jistě svou pondělní ranní kávu dopitou a plísnil by mě, že je dnešní článek příliš dlouhý. Někdy vám ale zase ráda prozradím, co se na vojně sám navyváděl a celý život na to s láskou a nostalgií vzpomíná, asi jako každý, koho vojna neminula.