Thajsko

Nedávno se mě přítel zeptal, co si budu přát za jeho prémie. Nadšená z jeho velkorysosti jsem si na internetu našla prsten z bílého zlata s london blue topazem a směle mu ho ukázala. Přítel na několik vteřin vypadal, jako by mu spadla tvárnice přímo do rozkroku. Anebo si to alespoň tak nějak představuji, protože na moment jako by zamrznul a vypadal, že zároveň s tím prožívá silnou fyzickou bolest. Několika strohými větami uvedl na pravou míru, že si představoval nějakou drobnost. Ujistila jsem ho, že prstýnek skutečně drobný je.

Z drobnosti se nakonec stala jarní dovolená v Thajsku (i s dětmi). To tvárnice postihla i mě. Matematika sice není mojí doménou, ale rychle jsem si přepočítala, že za to bych měla takových 15 prstenů (někdo přepočítává na basy dvanáctek, já na zlato).

Nakonec – proč ne? Po dvouletém zákazu cestování z důvodu neočkovanosti jsme se rozhodli užít si nějakou tu exotiku. Mimo našich státních sousedů a poté Belgie, Bulharska, Švýcarska, Itálie, Chorvatska, Skotska, Anglie a Tuniska jsem si bůhvíjaké cestování neužila.

Již plnoletého syna mého přítele jsem dopředu upozornila na to, že každá krásná Thajka nemusí být nutně Thajka, obzvláště, zdobí-li její krk ohryzek. Jeho sestra zase pištěla, když viděla tamní zvířata jen na fotce.

Já se obávala mnohahodinového letu a jala jsem se hledat kompresní punčochy. Přítel byl zvědavý na pověstnou pikantní thajskou kuchyni. Největší strach jsme neměli z časového posunu, ale z toho, že děti před cestou onemocní. Báli jsme se toho tak moc až jsme s přítelem onemocněli sami.

Pro ty z vás, kteří byste rádi nějakou tu exotiku, třeba zrovna Thajsko, ale ještě váháte, jestli je to pro vás, poradím vám následující.

1) 10-12 hodinový let letadlem. Sedněte si do libovolného dopravního prostředku a tísněte se v něm celou noc. Uvelebte se nejlépe na kraj do uličky, abyste museli 18x vstát a pouštět ostatní na WC. Občas do sebe nechte třísknout vozíkem, se kterým jezdí letušky. Užívejte několik dnů Aspirin Protect a mějte obavy z toho, že se říznete nebo vykrvácíte z třísky.

2) Pásmová nemoc. Celý týden choďte spát v dobu, kdy ostatní obědvají a snídejte ve 2 ráno, dokud samou únavou nepadnete. Podobný pocit navodíte i při skutečně hnusné kocovině, která trvá několik dní v opravdovém parnu.

3) Vedro jak v pekle. Nalijte na sebe horkou vodu, vařící olej nebo vymyslete jinou kreativní činnost, která vám způsobí popáleniny 2. stupně. Nechte si na očích velké sluneční brýle, abyste vynechali místa popálení a získali tak nezaměnitelný výraz Mickey Mouse. Optimální je být tak spálený, že se kvůli puchýřům ani nevyspíte.

4) Jídlo. Týden se 3x denně stravujte po asijských bistrech a fastfoodech, dokud vám to neurve žlučník. Důležité je, aby vše bylo mastné, přeslazené a pálivé a nejlépe vše najednou. Thajský drink získáte smícháním půl kila cukru a saponátu v malé sklenici. Můžete přidat libovolné množství alkoholu a deštníček.

5) Výlet na lodi s cestovkou. Zaplaťte nehoráznou sumu někomu (nejlépe pasáčkovi nějakého stáda), kdo vás naloží někde, kde to hodně houpe. Až budete na pokraji svých sil a budete chtít zvracet, nechte se vyložit někde, kde vás bude dotyčná osoba komandovat: "Teď půl hodiny šnorchluj!", "Teď máš hodinu na koupání támhle!", nebo: "Běhej po týhle pláži jako Leonardo DiCaprio! Máš na to zase přesně hodinu! A nezapomeň se usmívat, jsi přece v Thajsku!" Mimochodem, když vám v Thajsku řeknou, že loď má kapacitu 40 lidí, myslí tím 40 Thajců nebo 19 Čechů.

Až budete mít z vedra, mastného jídla a nevyspání průjem a budete zvracet, můžete se těšit na konec dovolené. Pokud vás vlastní matka a Face ID v mobilu ještě poznají, klidně ještě přitvrďte.

Doufám, že jsem vám přiblížila dovolenou v Thajsku dostatečně. Pokud jste si výše uvedené natrénovali, můžete se směle vydat za sluncem. 

Nemáte na exotiku peníze nebo odvahu? Nestyďte se za to, stejně je účelem dovolené odpočinout si. Důležité je strávit jí v příjemné společnosti a na tom ostatním jako je místo zase tolik nezáleží. Víte, ono většinou všude je něco hezkého, a ani kvůli tomu nemusíte letět přes půl planety. Dobře je i na dvorku v jižních Čechách, u vás doma na terase, na zahradě, na chatě nebo kdekoli, kde je klid. A pokud o to moře jó stojíte, tak to je i blíž. Zdá se, že nejsem až taková dobrodružná povaha a v Evropě je mi fajn. Kde jsem - dobře jsem. Všichni manažeři, sportovci, letušky a lidé, kteří takto cestují třeba několikrát do měsíce mají můj obdiv.

Po mém příletu mi napsala kolegyně: "To je dobře, že jsi zpátky, brzo se uvidíme v pekle." A to chudák ani nevěděla, že jsem se právě z jednoho vrátila. Ono to může být nejkrásnější místo na světě, ale když jste po nemoci, máte jet lag, periodu, úžeh, průjem a zvracíte, je tam s vámi 300 turistů na metr čtvereční a chovají se vesměs jako obyvatelé Hoštic, trochu to ztrácí své kouzlo. Na druhou stranu, pokud prožijete výše uvedené v domnění, že co nevidět vypustíte duši, tak v takových chvílích na práci opravdu ani nepomyslíte (anebo jen v dobrém) a těšíte se tam na klimatizované peklo. Je to zkrátka typ dovolené, po které byste si zasloužili…ehm, volno.

Za to ovšem Thajsko nemůže. Moře čisté, lidé dobří, nakoupíte si levně. Ale jak mi psal jiný můj kolega, který procestoval celý svět: "Taková běloba co jsi ty, by se neměla opalovat ve světě…", načež se tam za pár dnů po mě vypravil sám. Nutno dodat, že Jarda je sice ze severních Čech, ale vypadá narozdíl ode mě, vybledlého Jihočecha, spíš jako Turek, takže tam jistě zapadne mnohem lépe.

Po dovolené můžete často zažívat 2 druhy pocitů. Ten první je smutek z toho, jak vše rychle uteklo a musíte zase do práce. Ten druhý je vděk za to, jak krásně to v Čechách voní, jak dobrý chleba máme a jak je skvělé sednout si doma na zadek, uvařit si čaj, pustit si Hercula Poirota a mít klid (a hlavně zadarmo). Přítel paradoxně tvrdil, že méně by ho unavilo někam 12 hodin řídit auto než 12 hodin letět. Tak hlavně, ať je to příště do zimy, jenom po Evropě a přes Airbnb.

Zdám se vám nevděčná? Vidíte a mě by ten prstýnek býval byl stačil opravdu jen jeden!