Tátovy výchovné metody

Dnešní moderní tatínci se od otců dětí mé generace poněkud liší. Neumím si představit, že by mi ten můj v dětství namazal zádíčka poté co mě okoupe, přečte mi pohádku a pak si spolu pohrajeme s barbínami. Můj otec mi léčil afty tak, že mi chytnul jazyk do kapesníku a vytáhnul mi ho z pusy jako teleti. Musela jsem si lehnout do křesla hlavou dolů a po tomto manévru mi vtíral Genciánku pomalu až do jícnu.

Když začnu úplně od začátku, už tátovy přebalovací metody byly na pováženou. V kombinaci s jeho praktičností často vznikaly bizarní situace. Jelikož jsem se narodila v zimě, táta použitou plenku jednoduše odložil za okno, kde zamrzla a trpělivě tam čekala na mámu. Ta se ale zpozdila, takže plenka počkala až na jarní oblevu.

Pokud jsem jako miminko příliš řvala, foukal mi táta do nosu tak dlouho, dokud jsem nemohla popadnout dech a řev ustal. Můj přítel dělal svému synovi něco podobného. Když chtěl, aby usnul, foukal mu pro změnu do očí, aby začal slzet a postupně svá unavená očička zavíral až usnul docela.

Jednou mě máma musela nechat s tátou týden doma samotnou, protože jim vyšel výlet do Říma, ale nakonec bohužel (i pro mě) jen pro jednoho. Byly mi 4 roky a plně jsem se podrobovala tátově výchově. Ta spočívala v tom, že jsem celý týden měla na sobě jedny tepláky a jedno triko, na které jsem na noc dostala pyžamo, které jsem si každé ráno svlékla a dále pobývala v tom samém oblečení, již bez pyžama. Zde bych ráda zdůraznila, že mě táta po celou dobu nevykoupal a na oblečení přes den mi narval pyžamo, takže mě ani nepřevlékl. Když se máma vrátila, málem mě nepoznala. Prý se na ní z chodby vypotácelo jakési ušmudlané smradlavé děcko. Od té doby bez nás nejela na návštěvu dál než k mamce s tou výjimkou, že nás se sestrou pustila na Šumavu a opět jsme byly odsouzeny k tomu být v tátově režii.

Když jsme byli před mnoha a mnoha lety o prázdninách na Šumavě, sledovala jsem během túry kravičky. S důvěrou jsem se táty zeptala, jestli je elektrický ohradník vypnutý. Po jeho utvrzení jsem směle přistoupila blíže a dostala takovou ránu, že jsem se rozbrečela a začala tátu častovat sprostými výrazy. Kupodivu mi tenkrát ani nevynadal. K večeři jsme se sestrou dostaly ovocné knedlíky, které se tak rozvařily, že se těsto úplně oddělilo od náplně. Obarvenou vodu jsme za odměnu dostaly na vypití namísto polévky.

Co se týká bezpečnosti, bral jí táta často na lehkou váhu. Celé dětství jsem v autě jezdila bez pásů. Když jsme přejížděli hranice, narychlo jsme si je zapínali a za chvíli opět odepínali. Můj přítel byl v šoku, když mě zpočátku, co mě začal vozit autem musel neustále upozorňovat na to, abych se připoutala.

V létě jsme se sestrou jezdily na osmnáctidenní policejní tábor, kde jsme si od rodičů a jejich výchovných metod (zejména těch taťouchových) docela odpočinuly.

P.S. Zajímalo by mě, zda je mezi mými čtenáři někdo, kdo se týden nebo ještě déle nevykoupal (ať už v dětství nebo v dospělosti). Jestli ano, dejte mi prosím vědět, výrazně to zlepší můj smradlavý pocit z dětství.