Silvestr

Datum konce roku se nám nezadržitelně přibližuje. Sice nejsem zastáncem povinného veselí, ale pravdou je, že když je po Vánocích, je to poslední věc, na kterou se do konce roku můžeme ještě těšit (samozřejmě kromě užívání si našich blízkých a krásných dárků od nich). Své Silvestry jsem prožívala různě. Někdy bouřlivě, jindy stranou od hluku a naprosto střízlivá (když už můžu pít celý rok, budu na Silvestra protestovat abstinencí) anebo ještě hůř - v práci.

Jako dítě jsem se těšila na Marfušku, estrády na Nově, ohňostroj a chlebíčky a taky nám rodiče výjimečně dovolili dát si Sprite a dětský šampus (sklenici jsme museli držet zásadně za nožičku). Když jsem byla starší, Silvestr probíhal v oparu levného čůča, piva a všeho možného, co se doma dalo najít. Čím jsem byla starší, tím méně pro mě vidina Silvestru byla lákavá. Spontánní oslava - dobrá oslava. Nucená oslava - nuda.

Mimo povinného veselí je téměř společenskou nutností, poslat všem, které známe veselé fotečky a vtipy do nového roku nebo veršovaná přání. Často se nám ozvou i tací, které jsme celý rok neviděli a vůbec jsme o nich neslyšeli, i zde se často stáváme obětí hromadných zpráv. Naštěstí se občas ještě najde i někdo ze staré školy, kdo pošle vánoční nebo novoroční přání poštou (s dostatečným předstihem), nebo ho nechá vyrobit dětmi.

Pravidelně jednou za dva roky (od roku 2015) trávím Silvestra u přátel v Třinci. Jestli Slezané něco umí, tak je to právě slavení, výroba a konzumace alkoholu. A jednou za dva roky trávím Silvestra v práci a jsem svědkem toho, jak ho umí trávit jiní a jak to dopadá, když se to se slavením přežene. Letos mi to vychází na třinecký Silvestr, takže se moc těším, kdo si letos vytáhne Černého Petra (doufám, že kvůli tomuto příměru nebudu obviněna z rasismu) a bude mít největší opici s nejhorší kocovinou.

Krásný nový rok všem, kdo dočetl až sem. Hodně lásky, klidu a zdravého rozumu bez zbytečného konzumu. Užívejte si volno a pohodu. Myslím si, že od nového roku se máme na co těšit.