Sever proti jihu

Když jsme se s přítelem seznámili nečekala jsem, že i v takto malé zemi jako jsou Čechy, Morava a Slezsko mezi sebou narazíme na menší kulturní šok. Sever Čech odkud je přítel má totiž jisté charakteristiky, které jižní Čechy postrádají a naopak.

Pokud jsem u Severočešek na první pohled něco zaznamenala byl to fakt, že obecně vypadají lépe. Však také většina tuzemských supermodelek pochází právě odtud. Těžko říci zdali je to díky tamějšímu rozvinutému průmyslu nebo díky něčemu jinému.

Dalším rozdílem je, že na severu by lidé pořád jenom pracovali. Sotva se vyučí nebo dokončí střední školu, ve strachu, že by snad mohli minutku zahálet se masochisticky chopí práce a dřou a dřou. Kdo je nejudřenější ten je největší borec. Kdo nemaká je zbytečný parazit, který by se měl stydět.

U výše zmíněných žen jsem zaznamenala ještě jednu charakteristiku. O co jsou muži jemnější o to jsou tam ženy tvrdší. Pošlou vás do míst, o kterých jste slyšeli maximálně jen ve filmu o americkém vězení (zvláště, když se vám nechce pracovat). Sňatky se tu uzavírají brzy a k rozmnožování zde dochází také průměrně o několik let dříve jako by se bojovalo o přežití.

V jižních Čechách jsme v pohodě. Studujeme, dokud to jde. Kdekdo se k nám jezdí rekreovat a pomyšlení na nějakou práci (která jak známo neuteče) nás vůbec nemůže rozházet. Mnozí to mají jako Italové v Neapoli. Tam se tamější obyvatelé ráno vzbudí a přemýšlejí o tom, jak ten den strávit jen aby nemuseli pracovat. Občas se na někoho zahledí plácnou se do čela a zvolají: "Podívej se na něj, celej život jenom maká! To je ale vůl!"

Na druhou stranu, jižní Čechy nejsou levný kraj a práce není moc, takže kdo se chce mít trochu líp studium je s výhodou. Někdo si představuje, že se u nás jenom jí zvěřina, ryby, cmunda, koláče, pořádají se zabíjačky a každý rok se jezdí do lázní. V sobotu se opeče prase nebo se jde na pravou jihočeskou a v neděli do kostela. Ti šťastnější možná. Zimu jsem tu párkrát zažila, ale oproti podhůří to není nic moc vážného.

Co se týká výrazů, některé jsem slyšela poprvé až od svého přítele. Např. takové žbrdliny jsou u nás šprušle. Všude jinde jsou to latě, příčky nebo žebřiny. Pokud vám někdo z našich končin řekne, že si jel pro pikador, ale projel lokáčem a následně skončil v talutě, znamená to následující: taluta je příkop, škarpa, pangejt. Kdo je staršího data a žije na Táborsku už pár let má možná ve svém slovníku slovo lokáč, což je hluboká kaluž. A nakonec pikador je párek v rohlíku.

Když už jsme u jídla tak musím zmínit, že i oslavy se poněkud liší. Návštěvy jsou u nás poněkud tradičnější, kdy se podává jako slavnostní oběd svíčková nebo řízky s bramborovým salátem a k obědu se pije pivo. Na severu na vás vytáhnou rovnou tvrdý alkohol a bramborový salát jedí jen na Velikonoce a Vánoce. Přítel to okomentoval slovy: "No jo, vy Jihočeši máte Vánoce celej rok!" Naproti tomu na Štědrý den, kdy jsem zvyklá vyhlížet zlaté prasátko se na severu tláskají celý den (a to i masem!). Přítel dále tvrdí, že máme tak úrodný kraj, že když zakopne kráva, vykopne z ní tele (jak vidíte, když on otevře pusu, vypadne z ní perla).

Samozřejmě můj výzkumný vzorek není tak velký, aby se dal vztáhnout na celou populaci. Popisuji jen zkušenosti z mého okolí. S přítelem jsme se sešli na půli cesty, tedy v Praze. Přesto je v něm sever Čech hluboce zakořeněn, což mi potvrdil následujícím výrokem: "Víš, u nás jsou sice hodně cikáni, prostitutky a automaty, ale vy Jihočeši jste celý takový pomalý a zmatený. A cesta z Prahy k vám? Z celý republiky jedna z nejhorších! Kdy už dostavíte tu dálnici?!"

Všechno má holt svoje. Často si říkám, jak legrační ta naše malá zemička vlastně je.