Šéfové

Šéfování je věc ošemetná. Mít schopného inteligentního emočně vyrovnaného a spravedlivého šéfa s přirozenou autoritou je opravdu dar k pohledání (pokud nějakého takového znáte, napište mi prosím).

Se šéfem je to jako s přísným učitelem ve škole. Štve vás, když má na vás vysoké nároky, ale hodně se naučíte a nakonec na něj vzpomínáte v dobrém. 

Opakem toho je hodný šéf, který chce být s každým kamarád, což je krásná ukázka toho, jak něčí dobrota (v tomto případě slabost) napáchá hodně zla. Stane se pak obvykle to, že podřízení si dělají, co chtějí. Ti slušní na to doplácejí a ti vykutálení si hezky proplouvají, aniž by přiložili ruku k dílu. Slabý šéf na ně nadává, ale nic s nimi udělat neumí, když jsou to přece kamarádi.

Ovšem ne každý mírný šéf je špatný vedoucí, pokud má respekt u ostatních např. pro svoje schopnosti. Pokud ani ty nemá, je to opravdické nadělení.

Je celkem běžným jevem, že typologie zaměstnanců se na pracovištích opakuje. Proto je důležité, aby v čele stál silný šéf, který dá jasná pravidla, jež jsou rozumná, a na kterých si trvá. Občas může připomínat učitele nevychovaných dětí nebo krotitele divé zvěře. Pokud si totiž pravidla určuje každý sám, dopadne to tak, že si každý nakonec dělá, co chce a o nějaké profesionalitě nemůže být ani řeč. Trpí tím pak celé pracoviště a rozhádanost kolektivu nezná mezí.

Pokud je váš šéf bezradný, neustále si stěžuje, jak to má těžké a ptá se vás, co má dělat, není to dobrý šéf. Nejspíš na svojí pozici nastoupil z ega, aby mohl všude vykládat, jak je chytrý, schopný a kde šéfuje. Není tajemstvím, že kdo takový skutečně je, nemusí to o sobě říkat na potkání a každý si toho brzy všimne sám. Leckdy někdo šéfuje i proto, že práci svých podřízených by vlastně ani pořádně neuměl a hraje si na to, jaký je to všeuměl.

Být šéfem není jednoduché. Vyžaduje to opravdu kombinaci dovedností, kterými neoplývá každý, včetně zodpovědnosti a umění řešit náhle vzniklé problémy.

Někdy ale není jednoduché ani to, být dobrým podřízeným nebo kolegou. Měla jsem v životě štěstí, že moji šéfové byli většinou shovívaví a trpěliví.

Važme si dobrých šéfů, protože jich je jako šafránu. Naštěstí každý nemá jen nohy na stole, nervy v kýblu, hlavu v pejru a ruce v kapsách.