Profesionální host

Není náhoda, že dnešní článek vychází právě 1. 12. Dnes má totiž narozeniny duchovní otec všech profesionálních hostů. Tímto příběhem bych vás chtěla seznámit s tím, kdo to ten profesionální host vlastně je a jak zazářit na každé návštěvě.

Dnes vám tedy napíši o tatínkovi mého přítele. Jedná se o velice bodrého člověka s vlastní logikou. Ta se projevuje např. tak, že když si sem tam vsadí ve Sportce, říká, že to má padesát na padesát. Buďto vyhraje anebo ne. Jeho syn (můj přítel) mu ale vždy spočítá, jaká je pravděpodobnost, že vyhraje a že to není jedna ku jedné, ale jedna ku čtrnácti miliónům! To skoro-tchánovi ale vůbec nevadí, protože on má jen dvě možnosti: výhra nebo nic.

Podobně to má s návštěvami: "Hele, já jsem profesionální host. Já, když někam přijdu, jsou tam ty chlebíčky pro návštěvu. Já jsem návštěva, takže jsou pro mě. Ty lidi by přece sami pro sebe chlebíčky nedělali. Takže to musím sníst, abych je neurazil!" Dát si na návštěvě vodu z kohoutku a odmítnout nabídnuté občerstvení by považoval za hrubě neprofesionální. Tuto životní filozofii předal i svým dětem, což se výrazně projevilo při jedné návštěvě.

Byli jsme s přítelem u mojí kolegyně doma. Připravila nám pohoštění, seděli jsme u stolu a klábosili. Přítel dělal profesionálního hosta a vše poctivě ochutnával. Vtom se za námi přišel podívat prostřední, tenkrát asi dvanáctiletý syn naší hostitelky. Stydlivě nás poslouchal, natáhnul ruku ke stolu, vzal si buchtu a odběhl s ní k sobě do pokoje. Když to udělal asi podruhé, nebo potřetí, přítel po něm chňapnul a drže ho za ruku vážně pravil: "To ale nemůžeš takhle jíst, my jsme hosté, to je tady pro nás!" Chlapec na několik vteřin zkoprněl a poté obohacen o toto životní poznání odběhl k sobě do pokoje již bez buchty. Přestože mu bylo řečeno, že se jednalo o vtip, už se před námi neukázal.

Vážně jsem se nad sebou zamyslela a rozhodla jsem se, že vlastní čajové sáčky na návštěvy už zkrátka nosit nebudu, protože to může udělat jen skutečný amatér. Když už jsem začínala mít dojem, že mě jako profesionálního hosta ve výcviku nemůže nic překvapit, přišla mi zpráva od přítelova tatínka: "Ahoj Emčo. Každý sportovec považuje svůj vrchol na MS nebo Olympijských hrách. To samé mají profesionální hosté. Vrcholem pro prof. hosta je smuteční nebo svatební hostina. Já jdu dnes na svatbu kamarádovi a kamarádce."

Jak vidíte, učíme se celý život. Pokud chcete vědět, jak na tom jako profesionální host momentálně jsem, doporučuji vám pozvat mě k sobě na návštěvu. Myslím si, že nebudete zklamaní.