Pravda a lež

"Lež má krátké nohy, daleko nedojde."

"Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe."

- česká přísloví

Na pravdu a nepravdu jsem velice citlivá, ale upřímně řečeno - co to vlastně je? Jen subjektivní vnímání reality. Je to něco, co cítím nebo si myslím, že to tak je. Ale co to může být pro druhého? Někdy i pravý opak.

V dětství jsem měla pocit, že lidé mají a chtějí (!) slyšet pravdu. Poté, co jsem dospěla (ačkoli se domnívám, že se jedná o celoživotní proces) jsem zjistila, že to, co vyhodnocuji jako fakt je jen můj názor a co víc - ne vždy každého zajímá. Od určité doby tedy své pravdy vykřikuji raději jen na vyžádání (nebo na tomto blogu).

Docela kroutím hlavou nad tím, když někdo něčemu věří, protože: říkala to maminka, psali to v novinách, říkali to v televizi, vědci to vyzkoumali (zajímám se, kdo výzkum sponzoruje). Vlastní logika jde stranou a více věříme všemu a všem okolo, jenom ne sami sobě.

Na druhou stranu, pokud mi auto signalizuje, že mi dochází benzín, tak tomu věřím. Je na místě věřit v určitých situacích víc odborníkům než něco tvrdit zarytě jako mezek bez uznání toho, že je něco možné i jinak, než si myslíme.

Pokud mi však nějaký egoista, který se rád poslouchá, bude tvrdit, co je a není pravda, tak se nad tím minimálně pozastavím a snažím se vidět i dál. Proč mi někdo něco vnucuje a co z toho má? Chce mi skutečně poradit? Lež je často obtížně rozeznatelná a skrytá. Většinou i kombinovaná s manipulací.

Často omlouvaná milosrdná lež je jen na hovně šlehačka. Stejně jako zamlčování pravdy a slovíčkaření v něčí prospěch. Lež je vždycky lež a není na nás hodnotit, co je pro někoho dobré nebo ne. Lepší je citlivě sdělená pravda, nebo pravda sdělovaná po lžičkách, což nezřídka vyžaduje diplomatické superschopnosti. Je ale spousta lidí, kteří raději žijí v pohodlnější iluzi a (sebe)klamu.

Kromě snahy pochopit fakta hlavou doporučuji pro prozření využít naše instinkty, intuici a vnitřní hlas. To je asi tak to poslední, čemu se ještě v dnešní lží a manipulací prolezlé době věřit dá. Nakonec každý žijeme ve svojí bublině, svojí realitě a pravdě s menším nebo s větším nadhledem. Pravda bolí, ale i osvobozuje.