Přátelství mezi mužem a ženou

O přátelství mezi opačným pohlavím toho bylo napsáno asi již mnoho. Pravdou je, že co člověk, to názor. V mém okolí je většina žen, která se domnívá, že toto přátelství možné je. Většina mužů si naopak myslí, že to možné není, a že to jen tvoří náhražku za jednostranné platonické city. Muž v marné snaze doufá, že si to objekt jeho touhy časem rozmyslí a něco z toho bude. No a většinou není.

Některé ženy si občas udržují takovéto kamarády jako náhradníky pro případ, že by se náhodou nečekaně rozvedly nebo ovdověly a zavolají jen když něco potřebují. Jejich panoš ochotně přikluše a opět zklamaně odkluše, protože tahá za kratší konec a je využíván v lepším případě jako doprovod, v horším případě jako opravář/stěhovák/řidič. Naproti tomu muži takovýmto "kamarádkám" říkají milenky.

Co se týká pojmu přátelství s výhodami, je to dle mého názoru jen potřeba blízkosti někoho, s kým někdo udržuje pravidelné styky všeho druhu, ale zároveň má z důvodu nezralosti problém navázat regulérní partnerský vztah, protože se bojí zodpovědnosti, který takovýto vztah přináší. Něžnému pohlaví vzkazuji: Najděte si plnohodnotného chlapa! Máte na víc než jen dělat erotiku zadarmo. Teď se vám to možná zdá oboustranně fajn, ale málokteré ženě to dlouhodobě vyhovuje a považuje takový pseudovztah za skutečně naplňující.

Přátelství mezi muži má pro mě ještě trochu jiný rozměr, poněvadž to skutečné se může rovnat prakticky bratrství. Naproti tomu ženy by jedna za druhou nedaly ani umělý nehet do ohně.

Jestli jsem našla nějakého klučičího kámoše, byl to Kája na základní škole. Vídali jsme se i na střední a chodili jsme spolu na náboženství. V kontaktu jsme byli též na vysoké. V dětství jsem mu důvěrně říkala "Kájouš mimouš". On mi na oplátku říkal “štěkno” (dodnes nevím proč?). Kájouš měl časté platonické milostné trable, které jsme neúnavně podrobovali hluboké vztahové analýze. Stejně jsme vždy přišli jen na to, že jsme plni citu k opačnému pohlaví (nikoli jeden k druhému), ale svět vůbec nedoceňuje, jak jsme úžasní! Doteď nechápu, jak je to možné. Kájouš byl pro mě mladickou spřízněnou duší a to je obzvlášť v tomto věku mnohem víc než jen nějaký pubertální záškub plamenné touhy, který stejně za chvíli vyhasne, a který by nebyl ani z jedné strany opětován.

Další v tomto případě už mužský kamarád, kterého mám je Norbert. Kdo by to byl řekl, že mezi napichováním špízů a kuřecími polotovary se zrodí dnes již patnáctileté přátelství. Poznali jsme se totiž na brigádě v drůbežárně. Dokonce jsem mu byla o mnoho let později za svědka na svatbě. Norbert je zvláštní druh muže, který rozumí ženám. Nebo to o sobě alespoň tvrdí. Jelikož je toho času na mateřské dovolené s dvojčaty, se kterými třikrát denně cvičí Vojtovu metodu, podezřívám ho z toho, že je možná i světec.

Štěpán byl kolega z práce, se kterým jsem chodila čistě v přátelském duchu do sauny a na pivo. Pravdou je, že občas jsme tam vypili piva tolik, že to připomínalo spíše návštěvu hospody s teplem. Poté, co se odstěhoval a založil rodinu, chodí se mnou do sauny přítel navzdory svému vysokému tlaku.

Mé gay kamarády-sousedy netřeba zmiňovat. Jsou dost ženský na to, aby se s nimi dalo bavit o všem a dost chlapi na to, aby vám pochválili prsa v plavkách. Mají dobrý vkus, jsou pořádkumilovní, umí vařit a je s nimi sranda. Co chtít od chlapa víc?

Díky výše uvedenému si (údajně naivně) myslím, že přátelství mezi mužem a ženou existuje. Není jich ale mnoho a mají jiný ráz než u lidí stejného pohlaví. Určitě je to možné v dětství, kdy ještě nefunguje sexuální energie. Určitě je to možné, když je váš kamarád gay a sexuální energie je ještě menší než v dětství. A rozhodně je to možné pro většinu žen, které jsou single, rozbije se jim topení a nějaký muž u nich v práci to umí opravit. Přece jen občas můžete vidět i kočku a psa, kteří se mají docela rádi.