Po roce jsou tu Vánoce… zase

Vánoce snad přicházejí rok od roku rychleji. Spousta lidí nevěří, že vůbec existoval nějaký Ježíš Kristus, ale o to více věří tomu, že pod stromečkem něco najdou. A hodně lidí také věří tomu, že je z přežírání se, nakupování dárků a uklízení trefí šlak. Je to jako se vším. Idealizujeme si, jak Vánoce strávíme s těmi nejbližšími a nejmilejšími lidmi, budeme mít naklizeno, navařeno a v očích obdarovaných uvidíme nadšené jiskřičky za zvuků koled a vůní vánočního cukroví.

Realita je mnohdy dramatičtější. Dárky řešíme na poslední chvíli, zásilkové služby mají zpoždění, smradi chtějí čím dál víc dárků a čím dál dražší, na umytí oken si budeme muset vzít dovolenou v práci, kde nás nejspíš zlynčují, protože to by mohl říct každý a ti prozíravější už mají připravené léky na žlučníkové, dnavé a nervové záchvaty.

Kam se poděly ty svátky plné vánoční pohody? Naprosto je sežrala panika z toho, co všechno nás zase čeká. Navzdory tomu, co se říká, ženská nevydrží víc než kůň. Proto je potřeba v první řadě (v rámci přežití a v nejlepším případě užití si Vánoc v klidu a míru) mít plán. Důležité je vše si promyslet. A hlavně včas. Kolik mám času je stěžejní fakt. Kolik jídla, jaké a pro kolik lidí? Stromeček živý nebo neživý? Koledy klasické nebo od Tří sester? Dárky symbolické, nebo dražší?

U tohohle bych se na moment zastavila. Kdo věří na Ježíška, nechť ve čtení již dál nepokračuje. Do určitého věku, kdy děti věří, že dárky nosí Ježíšek je krásné, když jim jejich sny (v rámci možností) splníme. Například já jsem byla docela skromná. Mámě jsem ve svých čtyřech letech nadiktovala: "Ježíšku, k Vánocům mi přines míček a něco k pití. Eminka". Pokud je někdo již dospělý, je lepší nekupovat zbytečnosti a hlouposti, ale na dárku se normálně domluvit. Pokud je někdo dítě, klidně mu podstrčte nějakou ptákovinu, kterou nechcete. Takové dárky mají totiž děti nejraději. Nikdy jsem nepochopila, že je někdo schopný si vzít půjčku na vánoční dárky pro své bližní. Pokud jsou to vaši bližní, pochopí, že si dáte jen maličkosti a nebudou přece chtít, abyste se kvůli nim zadlužili. Z takového dárku bych ani nemohla mít radost. Další věc je, když děti, které věří na Ježíška náhodou objeví dárek, který si tolik přáli ve vaší skříni a o pár dnů dřív. V tomto případě je skvělé dětem vysvětlit, že Ježíšek skutečně nosí dárky pod stromeček, ale dětí je spousta a Ježíšek je jenom jeden. Proto Ježíšek pověřil několik vybraných osob v rodině k tomu, aby mu pomáhali. Takto to své neteři a synovci vysvětlila moje kamarádka a upřímně mě nenapadá lepší šance, jak se z mýtu o Ježíškovi vylhat.

Zpět k plánu, jak zvládnout bezstarostné Vánoce. Pokud nemáte na nákupy dárků čas a peníze, máte dvě možnosti. První možnost: můžete shánět dárky od podzimu (nebo ještě lépe v průběhu celého roku) a postupně je střádat. Potom je dobré si pamatovat, kam jste dárky schovali a komu vůbec byly určené. Druhá možnost je dárek vyrobit. Plácli jste se teď do čela, protože jste ve škole neuměli vyrobit ani přáníčko ke dni matek? Nezoufejte. Lapače prachu, o to stejně nikdo moc nestojí. Největší úspěch mají věci, které se dají sníst, vypít nebo jinak vypotřebovat. K Vánocům jsem dostala spoustu vyrobených dárků nejen od dětí a musím uznat, že těch si vážím nejvíc, protože do nich byla dána kreativita a čas dotyčného. Dostala jsem následující: domácí smrkový sirup, domácí pampeliškový med, pomalovanou sklenici (barvami na sklo) na svíčku, domácí vaječňák, mořskou sůl v hezké kořence, ve které bylo přimícháno chilli vypěstované taktéž v domácích podmínkách, nebo různé ozdoby a drobnosti, které jsou součástí vánoční výzdoby. Já pravidelně rozdávám (mimo jiné) sklenici s utopenci. Na Nový rok po bujarém Silvestru, jako když je najdete.

Co se týká úklidu, je skvělé mít doma na Vánoce pořádek. Ale ne za cenu, že z toho budete vy (a když vy, tak možná i celá vaše rodina) v křeči a následně z toho vykrvácíte. Stačí si rozvrhnout, co má kdo a v jakém časovém horizontu uklidit a stihnout a případné resty sankcionovat (proč si myslíte, že vás v dětství nechali hladovět za vidinou zlatého prasátka?).

Salát udělaný dopředu v lednici chvíli vydrží a obalené řízky, které stačí jen ve vhodnou chvíli osmažit taktéž. Zvyklosti v rodinách jsou různé. Já jsem v malebných jižních Čechách dostala ke snídani kakao a vánočku. Oběd nebyl a kdo měl přes den hlad, zobnul si trošku cukroví. K brzké večeři jsme měli rybí polévku a kapří řízky se salátem. Přítel z drsného severu Čech se první rok našich společných Vánoc dožadoval vepřových řízků, vinných klobás a chlebíčků. Velice se divil, kde je tedy ten štědrý den, když má v podstatě půst? Ujistila jsem ho, že štědrost se skrývá pod stromečkem a síly ať si šetří na Silvestra.

Vše je jen o tom, nenechávat si vše na poslední chvíli, trochu dopředu uvažovat (tím, že žiji ve směnách mi nic jiného nezbývá) a určit si priority. Pro mě je například nemyslitelné mít hlad v uklizeném bytě. To je lepší si spokojeně dát do volátka a mít šmouhu na okně. Ale to je na každém z vás. Přeji krásný advent!