Odvaha v restauračním zařízení

Dnes se mi v kavárně stala zajímavá příhoda. Nestala se tedy přímo mě, ale slečně u vedlejšího stolu. Čekala na svoje kamarádky, když k ní z ničeho nic přišel mladý pohledný kluk v podobném věku a řekl jí: "Slečno, já tohle normálně nedělám, ale nešla byste se mnou někdy na kafe?" Slečna mu s úsměvem odvětila, že už přítele (i kafe) má.

Škoda, že spěšně odešel, protože jsem mu chtěla říci, že i já mám přítele (kdyby ho to náhodou zajímalo), akorát, že zrovna sedí na WC. Žel, mě se nikdo na nic neptal. Když se přítel lehkým krokem vrátil a já se s ním chtěla vystřídat a odskočit si, znervózněla jsem. Byli jsme totiž v obchodním centru a bála jsem se, že někde zahlédnu výprodej a už mě nikdy nikdo nenajde.

Odvahu v restauračním zařízení můj druh projevil, když jsme šli na večeři do hotelové restaurace ve Špindlu a tam téměř nikdo nebyl. Rozhlédl se a opatrně se dotázal obsluhy: "Dobrý den, dáte nám prosím vás najíst?" Naštěstí dali.

O příteli vám toho musím prozradit víc, neboť on ve svém mládí zažil mnoho zajímavých příhod.

Jeden z jeho snů byl utéct z hospody bez placení. To se mu i s jeho kamarády také málem podařilo, ale bohužel dveře, kterými chtěli utéct byly zamčené a prosklené. Přítel se probral na ulici obklopený sklem s číšníkem a kuchařem v závěsu (byly to divoké devadesátky), přičemž omluvně podával kuchaři, který vypadal, že ho chce zmlátit, kovové madlo ode dveří. Útrata činila 150 Kč a škoda na dveřích 1800 Kč. Některé životní sny vycházejí i dráž. Jaké z toho plyne ponaučení? Čtěte si, zda je na dveřích cedule SEM a TAM. Přesvědčte se, že nikdo z obsluhy není atlet a pokud se vám nechce platit, mějte po ruce vlas nebo ještě lépe mrtvou mouchu pro případ, že kuchař je plešatý.

O další pozdvižení se můj druh zase s jinou partou postaral v Mekáči, kam si jeli spravit chuť po náročné noci. U dveřích stála mladá nadšená brigádnice, která každého nově příchozího hosta vítala milým pozdravem a stejně tak se i loučila a děkovala všem za návštěvu. Přítel jí ovšem vysíleně odvětil: "Nemáte zač, já jsem se k vám přišel jenom vysrat."

Berla mrazilka je jistě ta nejnechutnější historka z restaurace, o které jsem kdy slyšela. Hlavní roli v ní sehrál přítelův kamarád, který se pod vlivem alkoholu vypotácel z WC se štětkou na záchod. Hrál si na Mrazíka tak, že přistupoval k hostům a snažil se jim berlou mrazilkou zchladit nápoje. Stihnul takto cinknout dva stoly než se s celou partou dobrovolně a urychleně vyprovodili.

Tak to vidíte, něco si objednat, zkonzumovat a zaplatit, to umí každý. Ale mít odvahu na to prožít výše uvedené nikoli (naštěstí).