Mlčeti zlato

Měla jsem jednoho kolegu, který byl po mnoho let mým velkým učitelem. Těžko byste totiž našli někoho, kdo by vás lépe učil toleranci, lásce k bližnímu a sebeovládání. Jeho ego bylo podobně nekonfekční jako jeho tělo. Pokud by se svým egem někam jel dozajista by seděl sám v přeplněném kupé.

Tito chytrolíni se vyznačují tím, že nějakým nedopatřením žijí v bublině, která způsobuje, že se považují za velice krásné, inteligentní a zábavné, ačkoli jejich okolí vnímá pravý opak. Nevím, jak se této nemoci říká, nejspíš arogance a sebeklam.

Každopádně mě tato osoba inspirovala k tomu podělit se s vámi o kompilaci nejhloupějších vět, jejichž autorem je v některých případech právě on. Některá znám i odjinud, ale většinou je užívá podobná sorta lidí. Poznáte je i podle toho, že čím stupidnější jejich výrok je, tím déle a hlasitěji se mu (obvykle sami) smějí.

Lidová pseudomoudra, bez kterých nemůžete žít

Dnes, když už je to v restauracích zakázané už je to naštěstí ke slyšení čím dál méně, ale v dobách minulých jste mohli občas zaslechnout: Nevadí ti, že mi jíš do kouření? Moje vytoužená odpověď, ve které mi ovšem brání dobré vychování by byla: Nevadí a co ty na to, kdybych ti vysypala popelník do jídla?

Tací, kteří hodiny biologie strávili za školou mohou vyprodukovat věty typu: Nohy smrdí, protože rostou ze zadku nebo budu muset vrátit zadek, mám v něm díru. Co na to říct? Snad jen: Vrať i mozek, jestli nějaký máš.

Na slušnou otázku, jak se dotyčný vyspal někdy následuje neslušná odpověď: Vyspal sem se blbě, večer musím zas. Na dotaz ohledně toho, jaká je ta voda se dozvíte, že mokrá. Občas jsem měla na jazyku odpověď: Nekecej, já myslela, že je suchá, proto jsem se ptala. Tvoje logika je téměř bezchybná.

Někdo se snaží být velice originální, takže po vašem dotazu ohledně alergie se dozvíte, že má alergie zcela nečekaně na práci, na manželku a na blbost. Jestli i sám na sebe jsem neměla odvahu se ptát. 

Muži se snaží své okolí oslnit svou duchaplností např. tvrzením, že ženská je jedinej tvor, kterej tejden v kuse krvácí a nechcípne. Už se ale nedozvíte, že chlap je jediný tvor, který umírá na rýmu.

Nešťastná kopulační strategie a pokus o vtip se můžou zvrhnout následovně: Nejsem tlustej, ale těhotnej, čekám slona, už mu dole leze chobot. Chceš se podívat? Na to lze jen říci: Být tlustý, hloupý a trapný je vzácná kombinace, blahopřeji a nic mi neukazuj. Stejně pochybuji, že tam máš něco, co stojí za vidění.

Odpověď Bodejť by si nadávala! na vaše děkuji, nejlépe ještě řečené jen ze slušnosti, protože jste se o nic neprosili mě také fascinuje. Mám vždy na jazyku větu: Nemám za co, ale slušností je poděkovat.

Někteří vybraní "odborníci" na ženské pokolení tvrdí, že ženská po třicítce může zaujmout už jen dobře uvařenou svíčkovou. Ženský po čtyřicítce už se nehledaj. Stará žena je jako Sibiř - každý o ní ví, ale nikdo jí nenavštíví. Takový slizák nemůže zaujmout vůbec ničím.

Vůbec nejlepší je, když vás nějaký hulvát zcela bezostyšně uráží např. výše uvedenými výroky a vydává svojí aroganci za ctnost upřímnosti: Seš nějaká vztahovačná, se hned neurážej, jsem jenom upřímnej! No, kdybych já měla začít být upřímná asi by ses dost divil…

Nějaký pseudochlap nemůže snést, že ho v něčem porazila žena, takže vás odbourá větou: Pch, sem tě nechal vyhrát! Když už to tak je, je lepší to neříkat nebo to rovnou nedělat.

Tak kdy tady budeš chodit s bubínkem? Ne, ostatní nečekají, že se přidáte s bubnem a paličkou do pochodu, ale kdy konečně zabřeznete (také krásný výraz, že?). Do těchto rozhovorů raději nezabředněte (viz Nematky). Dotazovatele můžete zaskočit otázkou: Mám tvou péči o mou březost považovat za nějakou nabídku? Pokud ne, tak se o můj stav vůbec nestarej.

To je mi líto, že vám umřel pejsek. Pořídíte si dalšího? Kdy? Na jednu stranu je tato otázka asi pochopitelná, na druhou stranu je to jako by se vás po rozchodu někdo zeptal, kdy se dáte dohromady s někým jiným. Jak to máte vědět? Prostě až se na to budete cítit.

Co dělají vaši? Co na to říct – chodí do práce a na rozdíl od pejska ještě žijou. Nebo co čeká dotazovatel za odpověď, něco šokujícího? Možná někdy zkusím odvětit něco ve stylu: Máma soutěží na trampolínách a táta štupuje ponožky.

Určitě znáte i větší hovadiny, ale když něco slyšíte každý den několikrát, chce se vám spíš brečet než smát.

Dříve jsem slýchala, že kdo nemluví je hloupý. Dnes si to nemyslím. Tito lidé nejsou hloupí, jen nemají na některé stupidity co říci a dobře ví, že mlčeti zlato…