Jídlo

V životě jsem přestala s kouřením cigaret, pitím tvrdého alkoholu (skoro!), ale jestli se v něčem nemíním omezovat, tak je to nacpat si nácka něčím dobrým (v tomto kontextu mám na mysli žaludek, nikoli hanlivé označení nacisty). Jednou z tělesných radostí, které tady máme je jídlo. Byla bych tedy blázen, kdybych si to odpírala, no ne?

Co se týká jídla, na sladké mě neužije, ale tučné, to jó. Jestli mě něco dokáže podráždit (možná je to i tím, že po ránu mě podráždí kdeco), tak je to zkoumání toho, co v práci snídám. Když jsem si do práce k snídani nosila aspik, vepřové koleno nebo brgul (bramborový guláš), slýchala jsem: "No fůj, co to máš zase za sajrajt? A to sníš jako všechno? K snídani? I ten aspik, co se tak třese?!" Když nyní vytáhnu ovoce, zeleninu a jogurt, slýchám: "Ty jíš ňák zdravě, né? Co se ti stalo? Co je to za džus, to neznám? Pomerančový s dužinou, to se taky dělá, jó?"

Ať je to jak chce, s jídlem nějak ne a ne se zavděčit. Za tou nekonečnou pozorností a zájmem o to, co jím, vidím nějaký zákeřný způsob, jak mě o jídlo připravit, anebo mi ho znechutit tak, že ho dotyčnému sama a dobrovolně odevzdám (marně). Stejně tak je tomu i doma. Jakmile zašustí sáček s jakýmkoli obsahem, začnou se ke mně stahovat hladoví psi, kteří mají misky plné prémiového krmiva. Tváří se tak zoufale, že jestli jim okamžitě nehodím kolečko salámu, bídně zhynou. Když to nezabírá, uraženě se otočí zády a vypadají tak dotčeně a zuboženě zároveň, že mám chuť zavolat na psociálku a sama se dobrovolně udat za týrání zvířat.

Vždy mě velmi udiví, když mi ohledně jídla (podotýkám, že můj body mass index je v normě) radí někdo, čí body mass index v normě rozhodně není. A i kdybych byla vypasená, co je komu do toho? Také nikomu nevyrážím koláče z ruky nebo na druhou stranu neříkám, ať se kouká víc najíst. Můžu si snad konzumovat co chci, dost na tom, že už nemůžu konzumovat kde chci.

Jídlo, jeho výběr, příprava a konzumace je zkrátka jedno z mých životních témat. Takže jednou pro vždy, budu si jíst co se mi zachce, před kýmkoli a to bez výčitek!

(Jsou dvě hodiny ráno a jdu si tajně sníst klobásu do lednice. Držte mi palce ať nevzbudím ty dvě malé spící krvelačné nenažrané šelmy/dva francouzské buldočky.)