Hrdinové dnešní doby

Dneska bych se chtěla pozastavit nad fenoménem posledních let. No, možná už to není nejaktuálnější, ale až celkem nedávno jsem to zaznamenala, takže pro mě to aktuální téma je.

Když jsem byla malá hrdinou byl ten, kdo se zachoval extrémně odvážně (např. vynesl z hořícího domu babičku s koťátkem), něco těžkého vystudoval, učinil vědecký objev, vyhrál např. olympiádu či se jinak hrdinsky (nebo morálně) vyznamenal. Proto mě překvapuje, kdo je za heroje považován dnes.

Často jsou to lidé, kteří užívali drogy a alkohol, skončili na ulici eventuálně ve vězení a dostali se z toho. Nebo přiznali svojí menšinovou orientaci, vymysleli nové pohlaví, vzali si ke kníru minisukni nebo jinak kreativně vylepšili svůj zevnějšek. Občas se stali i životními kouči a inspirují své okolí. Nejspíš to chce hodně síly a odvahy zvítězit sám nad sebou, přesto bych zde ráda vydala prohlášení:

Nepropadla jsem závislosti na drogách, alkoholu ani bezuzdném sexu. Občas si dám silný čaj, něco alkoholického na oslavě nebo o víkendu a žiji v monogamním vztahu. Chodím do práce na směnný provoz a v podstatě jsem z tohoto hlediska celkem nudná a nezajímavá osoba. Ano, být v dnešní době standartní a mít vůli do ničeho nespadnout vyžaduje také hodně síly a odvahy. Přesto se to od nás tak nějak automaticky očekává.

Nepošlou vám z léčebny blahopřání: "Gratulujeme, nestal jste se naším klientem!", ani vás nikdo nepřizve k pochodu heterosexuálů. Píchačky při každém příchodu do práce nezahrají výherní melodii za to, že jste to stihli včas, a dokonce ani berňák vás přátelsky nepoplácá za to, že řádně odvádíte daně. Proto vás všechny, kteří jste na tom stejně jako já, na dálku chválím.

No jo no. Ne všichni hrdinové nosí plášť. Tímto bych ráda uzavřela dnešní fňukací okénko a každému hrdinovi pogratulovala za jeho normálnost, obyčejnost a nevychýlenost. Nějaké to hrdinství se zřejmě skrývá v každém z nás.