Dům vs. byt

Jestli přemýšlíte, jaká je pro vás nejlepší varianta bydlení, snad vám dnešní článek pomůže ujasnit si to dle následujícího výčtu pro a proti.

Vyrostla jsem ve starém rodinném domě s velkou zahradou. Poté jsem putovala na kolej, na byt, na ubytovnu a do podnájmu. Nejhezčí bydlení, které jsem kdy zažila bylo přes Airbnb na dovolené. Jak bydlím nyní není úplně moje rozhodnutí z důvodu současných absurdních cen vlastního bydlení, ale kompromis, což je malý byt s velkou terasou, ve kterém jsem spokojená (časem bych samozřejmě raději do většího).

Výhody života v domě jsou následující:

• Soukromí. Můžete dupat, hlasitě se bavit, poslouchat hudbu na plné pecky, hrát na hudební nástroj nebo provozovat jiné hlučné činnosti, kterými byste v paneláku rušili více lidí než u sebe v pokoji nebo na zahradě.
• Prostor. To může znamenat, půdu, sklep, šatnu, spíž, nebo např. technickou místnost.
• Zahrada, kde můžete mít bazén, pergolu, záhonky, skleník, studnu, garáž, slepice nebo jinou zvěř, zahradní domek nebo domeček na stromě pro děti.
• Pokud si dům sami postavíte, máte k němu jiný vztah než k něčemu, co sami nevytvoříte.
• V případě stavění nového domu si můžete zvolit jaké chcete např. topení a další věci podle svých představ (a finančních možností).
• Neznám příliš mnoho lidí, kteří bydlí v Čechách v pronajatém domě. Většina ho splácí (nebo zdědí), což z vás časem učiní jeho majitele, což může k bydlení do budoucna využít i vaše potomstvo.

Nevýhody života v domě:

• Ve velkém domě máte hodně úložných prostor, ale také hodně místa k uklízení. Může to svádět k hromadění nepotřebných věcí, které byste v bytě buď vyhodili nebo prodali, popř. darovali nebo se jich jinak zbavili. Kdo myl okna ve vile asi ví své o tom, co takový úklid obnáší.
• Práce, práce, práce. V baráku máte pořád co dělat a nikdy to nekončí. Jednu věc splatíte a opravíte a můžete se vrhnout na jinou. Vše časem chátrá, pokud se o to nikdo nestará. Pořád je co vylepšovat.
  

• Zahrada také potřebuje údržbu. Jestliže nechcete okolí domu celé vydláždit, čeká vás stříhání stromků, sbírání plodů, sekání trávy, obracení sena, hrabání listí nebo odhazování sněhu. V případě, že máte na zahradě bazén, v létě se k vám bude chtít na koupání vecpat kdekdo.

• Dům je zkrátka náročnější na údržbu než byt a to nejen časově, ale i finančně. Pokud nemáte peníze v zásobě a v zimě vám vypoví topení, nikdo se o vás starat nebude, jako by tomu bylo v bytě v podnájmu.
• Při koupi starého domu spoustu věcí nezměníte, např. nosné zdi.
• Topení dřevem nebo uhlím vás může pěkně zaměstnat. Musíte si ho dovézt, nařezat a uskladnit. Není to pohodlné otočení knoflíku v bytě a máte teplo.
• Dojíždění. Samozřejmě můžete mít dům ve městě, což je skvělá varianta. Žít ale na samotě u lesa nemusí být jen příjemná změna oproti bytu v rušném městě. Je dobré mít dostupnost služeb, jako je např. lékař, pošta, škola, obchod nebo kamarádi pro vaše děti a pokud nechcete být jejich otroky a dělat jim taxikáře, tak i MHD, vlakové spojení nebo jiné možnosti dopravy. V opačném případě jste závislí na autě (a s alkoholem se můžete rozloučit).
• Pro hodně lidí znamená pořídit si dům pořídit si i hypotéku, což znamená, že jste závislí na práci více než kdy předtím. Dlouhodobá pracovní neschopnost nebo nenadálá situace je velice stresující a ohrozit vás může až na existenční úrovni.

• V případě, že máte na stavební firmu smůlu, můžete prožít několik infarktových stavů.

• Pokud žijete ve vlastním a máte za sousedy idioty Bůh vám pomáhej.

Rady mého přítele, který má s rekonstrukcemi a stavěním domů zkušenosti:

• Udělat toho co nejvíc před nastěhováním. Než dojdou peníze, chuť a síla a přijdou děti. Čím větší odkládání, tím horší. V průběhu toho uděláte méně a méně.
• Dělat na domě po práci je náročné. Lepší je obětovat na to dovolenou a během několika dnů udělat co nejvíc věcí.
• Mít pokud možno záchod a koupelnu zvlášť. V patrovém domě jsou 2 záchody nutností. Když máte dům, začnou se k vám sjíždět příbuzní a nejspíš vás nemine i nějaká ta rodinná oslava. Pokud je vás na návštěvě 15, mít čekací listinu na vyčůrání je více než otravné. Čekání na to druhé je někdy skoro až smrtící.
• Zásuvek a vypínačů není nikdy dost. Proto dopředu přemýšlejte a rozvrhněte si, jak budete mít nábytek v místnostech a také jaké osvětlení a kde.
• Nechte si poradit od lidí, kteří mají s domem zkušenosti. Nejlépe od kamarádů a známých, kteří se vám nebudou snažit něco vnutit za účelem zisku jako někdo z firmy.
• Na návštěvě u přátel můžete vidět krásnou pergolu, zahrádku, venkovní grilování a romantiku. Realita je ale tvrdší a za vším je dost práce a peněz. Většinou víc, než si dopředu naplánujete.
• Pokud něco úplně neovládáte a v okolí nikoho známého nemáte, nestyďte se zaplatit si firmu.
• Jestli chcete v domě zestárnout, přemýšlejte i o tom, jak ho uzpůsobit až budete starší (např. kvůli schodům) a budete v něm žít ve dvou nebo sami.

Cílem tohoto textu není někomu život v domě zošklivit, naopak. Je to krásné a je velmi důležité, kde svůj čas trávíte. Je ale třeba mít na paměti, že to není pro každého. Pokud není péče o dům se zahradou zrovna vaším koníčkem, může být pro vás tato činnost časem přítěží, která vás bude (nejen finančně) vyčerpávat.

Do domu patří dle mého názoru muž, nejlépe kutil. Samotná žena v domě, která nemá takovou fyzickou sílu se může dost nadřít. Časem prosby směrem ke kolegům a příbuzným ohledně oprav mohou okolí unavovat a obtěžovat.

Dům je nejlepší pro rodinu. Pokud jste sami, stárnete nebo máte děti v pubertě, nepřijde mi začít se stavěním úplně rozumné. Děti zanedlouho vyrostou, půjdou studovat nebo pracovat a na co vám bude 150 metrů čtverečních? Samozřejmě jestli chcete žít s dětmi až do jejich pozdní dospělosti, nehraje počátek výstavby z hlediska jejich věku takovou roli.

Ve svém okolí vnímám často takový koloběh. Kdo je z baráku a ví, co to obnáší, většinou se rád nastěhuje do bytu a má klid od nekonečných hodin domácích prací a prací na zahradě nebo dojíždění. Kdo to nezažil vidí v dětech, domečku, zahrádce a pejskovi romantiku a vrhne se do výstavby vlastního bydlení s chutí. Když jejich dětí zjistí, co je to za práci, utečou do města, kde je dobrá dostupnost, větší možnosti zaměstnání a takhle pořád dokola.

Mé názory samozřejmě nejsou uplatnitelné na všechny. Je hodně způsobů bydlení a hodně typů lidí. Někdo je skutečně bohatý a neřeší výše uvedené nevýhody, jiný má radši pohodlí a pro někoho je to sen. Takovým přeji ať se jim sen promění v realitu a nezhořkne jim až zjistí, jaká je to dřina. Je to trochu jako s miminkem. Každý se tváří, jak je to krásné a roztomilé, ale o poporodních depresích a probdělých nocích už se většinou nedozvíte. A podobně jako s dětmi, život předtím, než si je pořídíte je jiný. V domě se také nedá žít stejně jako v bytě. Je to podnik pro dospělé a zodpovědné jedince.

Doufám, že ode mě jste se tedy něco dozvěděli. Mám v paměti na jedné straně lezení po stromech, mazlení se s králíčky a opékání buřtů. Ale také tahání dříví v lese, hrabání zahrady o rozloze téměř 2000 metrů čtverečních nebo sběr švestek, ořechů, žaludů, angreštu a rybízu. Práce pravda šlechtí, ale bydlení nevybíráte jen pro sebe, ale ve většině případů i pro vaše děti. Tak aby vám také jednou poděkovali za to, že strávili dětství se sekačkou v ruce. Často to končí i tak, že pokud se potomci kvůli dědictví nerozhádají, dům stejně prodají a vaše celoživotní pinožení se může přijít vniveč. Žít v 5 lidech ve 2+kk může být ale také pěkný horor.

Práce je zkrátka se vším, s čím je většinou i radost. Až už to jsou děti, zvířata, domy, nebo zahrady. Pokud vám to za to stojí, směle do toho! Je to i skvělá prověrka vztahu, když se s někým zvládnete na tak velkém projektu domluvit a zrealizovat ho, zvládnete spolu ledacos.