Duch Vánoc

24.12.2023

Poslední Vánoce jsem pojala v trochu větším stylu než roky minulé, a to především ohledně jídla. Ono nachystat jídlo na půst je daleko jednodušší než na žranici, na kterou býval přítel zvyklý dřív. Mimo jiné jsem připravila bramborový salát jako každý rok. U toho bych se na moment zastavila.

Před lety na Vánoce mi kolegyně v práci nabídla svůj bramborový salát. No – salát. Brambory s hráškem zalité majonézou. Ještě teď mě bolí žlučník, když si na tu zelenobílou hmotu vzpomenu. Náš heboučký jihočeský salát má totiž docela jinou barvu a to červenožlutou. Když jsem kolegyni řekla, že do něj kromě brambor a majonézy dáváme, vejce, kořenovou zeleninu, čerstvou cibuli, kyselou okurku (včetně láku nebo citronovou šťávu) a maličko hořčice a kečupu znechuceně mi opáčila, že takhle by bramborový salát dělal tak maximálně pejsek s kočičkou. A to do něj moje babička dávala i jablko. Jak by řekl můj přítel – jiný krav, jiný mrav.

Navzdory tomu, že na Štědrý den nejím téměř nic krom štědrovečerní večeře, udělala jsem kuřecí řízky. Dále jsem nachystala chlebíčky a měla jsem v plánu příteli připravit i vinné klobásy s bramborovou kaší. Když jsem se po noční svalila do postele, byla jsem unavená, ale spokojená, jak se tentokrát bude napchávat. Na můj dotaz, co si dá k obědu mě odzbrojil odpovědí, že polévku. "Jakou polívku?!", vyděsila jsem se. Nakonec se tak nacpal chlebíčky a cukrovím, že klobásy s kaší zbyly na druhý den.

Zlaté prasátko jsem sice neviděla, ale několikrát jsem zahlédla našeho buldočka Hubíka, takže jsem měla tak napůl splněno. Myslím si, že kdo tvrdí, že někdy nějaké zlaté prasátko viděl, maximálně tak šilhal hlady a měl mžitky před očima.

Děti si Vánoce užily po svém a mžitky z hladu skutečně neměly. Kupodivu jim nevadilo jíst opakovaně bramborový salát, kterého je na Vánoce všude plno. Řízky jsem je též neurazila a chlebíček také přišel k chuti. Když jsme měli plná bříška, s přítelem jsme se domnívali, že se odebereme k televizi a pustíme si vánoční pohádky. Děti však spustily pubertální kravál s tím, že se chtějí dívat na horor. Nakonec jsme si pustili horory 3. Někde mezi druhým a třetím filmem dětem otrnulo a vytrávilo do té míry, že se začaly shánět po další potravě. Po slupnutí řízků, 2 tubusů chipsů Pringles a 3 jablek vykazovaly chuť na prasárnu. Přítel byl poněkud vyděšen všemi těmi horory a nyní musel čelit tomu největšímu – hladovým pubescentům. Ti sice neměli hlad hnaný agresivitou (prozatím), přesto pro jistotu zaujal obrannou pozici u sporáku a dětem připravil instantní kuře na paprice, které je konečně nasytilo až do dalšího rána.

Naši pejsci svojí radost ze svátků kompenzovali extrémní plynatostí i na jejich poměry. Vypadalo to, že duch Vánoc je plný síry a všelijakého živočišného odpadu, ze kterého štípou oči. Mám dojem, že i stromečku se poněkud ohnuly větvičky.

Nejčastěji k Vánocům dostávám čaje, svíčky, ponožky a knihy. S jednou knížkou mě přítel opravdu velice překvapil. Opětovně mi totiž zabalil a daroval tu, kterou mi 4 dny zpátky daroval k narozeninám, a kterou jsem si zapomněla na posteli. V zápalu balení dárků neušla jeho pozornosti a k překvapení všech opět posloužila jako dárek. Jelikož mám na jaře svátek, chtěla jsem si jí pro jistotu schovat, abych jí nedostala ještě potřetí.

Přítel byl poněkud zkroušen z toho, že se mu povedlo recyklovat dárek, ale já to brala s humorem a alespoň jsem si z něho mohla utahovat. To však netrvalo dlouho. Knihu jsem totiž našla v taktéž nové kabelce, kterou jsem s sebou měla na narozeninový pobyt v Karlových Varech. "Vidíš to, nakonec nejsem takovej vůl!", zvolával vítězoslavně, ale to jen do chvíle, než přišel na to, že maličko přece jen vůl je. Našel totiž ve skříni poslední dárek pro mě, který byl tak dobře schovaný, že ho pro jistotu nezabalil vůbec.

Ano, i takto může vypadat duch Vánoc, který k tomuto období neodmyslitelně patří. Ačkoli jsem nečekala, že je zakončíme hororem Osvícení a kuřetem z pytlíčku v oblaku psího smradu. Vánoce jsou každý rok v něčem jiné a v něčem stejné. Pokaždé ale stojí za to.

(Řeknu vám, není nic děsivějšího než duo vyhladovělých pubescentů. Možná jen gang vyhladovělých pubescentů.)