Dovolená s dětmi

O Belgii jsem již psala, ale byl to článek spíše pro zajímavost jako inspirace na dovolenou. Co jsem však nezmínila jsou podrobnosti o naší dovolené. Jela jsem s přítelem a jeho dětmi. Toho času bylo synovi 17,5 a dceři 13,3. Specifikuji to tak přesně, protože u dětí se věk počítá na měsíce.

Aby přítel podpořil našeho (nebo spíše svého) týmového ducha, koupil všem triko s kosmonautem, pod kterým byl nápis BEST DAD IN THE GALAXY.

Jeli jsme tedy, my 4 nejlepší tátové v galaxii, autem na 5 dní k belgickému pobřeží. Rozhodla jsem se nepodcenit stravovací potřeby 2 puberťáků a udělala jsem kuřízky ze 2 kil prsíček, toasty na cestu, 1 kilo tuňákové pomazánky a 3,5 litru buřtguláše. S sebou jsme přibalili instantní pokrmy. K mému překvapení se některé od dob mých studií nezměnily a vyrábí se stále. Zbytek jsme dokoupili na místě v Delhaize a v Lidlu.

Jelikož jsou děti ve věku, kdy si k mojí úlevě už dávno samy utřou nos i zadek, byla jsem oproštěna od těchto úkonů. Nastaly však jiné tělesné pochody, obzvláště u staršího. Vzhledem k jeho vývinu se dovolená točila prakticky okolo toho, že: má hlad, na něco chuť, je přejedený, je nafouklý nebo potřebuje na záchod, kam pravidelně mizel s iPadem na desítky minut. V noci jsem měla obavy, aby mě nevzbudilo to, že mi z hladu okusuje nohu. Jelikož jsem sama měla hlad asi do svých 25 let, představa vyhladovělého puberťáka mě po právu sužovala.

Další věcí, která mě sužovala byli pejsci, poněvadž jsme je museli dát k mým rodičům na hlídání (připomínám, že jsem se pořádně najedla až když jsem chvíli vydělávala). Maxík 3 dny kňučel a neustále chodil ke dveřím, kde máme ložnici. Hubertovi to bylo jako vždy jedno. Po našem návratu se s námi Maxík sice přivítal, ale následující dny se s námi skoro nebavil (ne snad, že by jindy vedl duchaplné monology). Rodiče mi vrátili 2 psy a 1 pytel plný granulí (na pobyt jim přítel vypočítal pytle 2). Vzpomněla jsem si na své dětství.

Co se týká zmíněných dětí, musím uznat, že se jedná o 2 vychované inteligentní puberťáky. Nicméně doba strávená pohromadě jim nečinila příliš dobře. Zde bych si dovolila malou odbočku.

Vždy mě nadmíru rozčilovalo rčení "Jedno dítě - žádné dítě." Vždy jsem si říkala, co je to za nesmysl?! Přece jestli mám 0 dětí nebo 1 dítě je obrovský rozdíl! Osvětlil mi to až jeden z bratrů mého přítele. Ten mi potvrdil, že to sice rozdíl je, to ano, ale na psychiku rodiče je naprosto jiný nápor, jestli máte 1 dítě nebo víc. Kdo tvrdí, že jeho Tomášek vydá za 3 děti, tak nejspíš ještě nehlídal Tomášky 3. Pokud máte více než 1 dítě, neznamená to jen více pozornosti, peněz, jídla, času, nemocí, nervů, psaní domácích úkolů, třídních schůzek a dalších starostí, ale především jsou rodiče jedináčků zcela ochuzeni o interakce mezi sourozenci. A právě těch jsem si na dovolené bohatě užila.

Máte pocit, že toho máte v práci moc? Málo času, hodně práce a samé starosti? Berte to tak, že vám tam za to (možná málo, ale) zaplatí. Když pojedete na rodinnou dovolenou, můžete se vystresovat víc než v práci a ještě za to zaplatíte. Co by člověk neudělal pro pár krásných chvil strávených se svými blízkými...