Dětem vstup zakázán

"Děti nepatří do kavárny, jsou-li však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny."

– Josef Suchánek

Nedávno se mi dostal do ruky článek o jedné pražské kavárně, která má svá pravidla pro obsluhu rodičů s dětmi. Ti mají do kavárny přístup, ale děti nesmí obtěžovat svým chováním (např. křikem, běháním) ostatní hosty a zaměstnance. Spoustu lidí to pobouřilo a bere to jako diskriminaci, přestože jsou např. i hotely, kam mají malí hosté vstup zakázán.

No mě to tedy nepobouřilo ani co by se za nehet vešlo. Ano, děti jsou součástí naší společnosti a beru jako samozřejmost to, že respektuji jejich potřeby. Nikdo přece po batoleti nemůže chtít, aby sedělo a koukalo bez hnutí a hlesnutí do zdi. Na druhou stranu ale očekávám, že se rodiče budou snažit své potomky naučit, jak se mají ve společnosti chovat. Anebo ty malé vezmou na místa, kde si mohou hrát a hlučet dle libosti a ke spokojenosti všech. Pokud dojde k vyrušování např. při divadelním představení nebo v kostele při mši je lepší jít s ratolestmi také ven, tak proč by tomu v kavárnách, kde probíhají často i pracovní pohovory mělo být jinak?

Vím, vypadám teď netolerantně, ale představte si, že máte vážně den blbec, těšíte se až vypadnete z práce a posedíte s někým ve fajn podniku. V tu chvíli vás drží nad vodou myšlenka, že si dáte něco dobrého a uvolníte se a najednou vás z klidu vyrušují agresivní uječení haranti za podpory laxních rodičů.

Mám občas chuť se zvednout a jít se jich zeptat, jestli si všimli, že přes řev toho jejich miláčka neslyším vlastního slova a jestli jim nevadí, že tahá za ubrusy a kope ostatním do židlí. Je to ale zbytečné, protože rodiče, kteří takové chování dopustí, tak to stejně nepochopí a ti normální tomu včas zamezí. Říkám si, vždyť to musí obtěžovat i lidi, kteří mají vlastní děti? Ale zjevně ne vždy. Nejspíš to u nich doma vypadá obdobně.

Zkrátka svět dětí a dospělých je úplně jiný. Čím jsem starší, tím méně jsem tolerantní, což je domnívám se, důsledkem i toho, že lidé jsou čím dál bezohlednější. Pokud na mě maminka omluvně pokývne, když se její potomek chová nepřístojně, snažím se leccos přejít. Jestliže je to za hranou, je záležitostí obsluhy na to upozornit, nebo možná bude muset podnik předčasně zkasírovat, protože ostatní hosty mohou malí návštěvníci rušit. Stejně tak by ale neměli rušit ani ti dospělí. Nemyslím tím kašlání, smrkání nebo hlučný smích, ale hlasité stěžování si nebo telefonování na celou kavárnu.

Nechci, aby to vypadalo, že mám něco proti dětem. Mám něco proti nevychovaným rodičům, kteří své potomky k ničemu nevedou a jejich nevhodné chování ignorují a myslí si, že společnost automaticky toleruje veškeré dětské projevy ať už jsou jakékoli. V horším případě si dokonce myslí, že je to roztomilé, přičemž je to pro široké okolí maximálně obtěžující.

Pokud někam jdu nebo jedu, vždy si zjišťuji, jestli tam mohu s pejsky nebo ne a neberu jako diskriminaci to, když někomu vadí. Troufám si tvrdit, že mám vychované psy, přesto však chápu, že každý zvířata rád nemá a jejich přítomnost může někoho obtěžovat.

Není to vždy jednoduché, ale trocha obyčejné ohleduplnosti a na oplátku i schovívavosti není v tomto případě na škodu. Nejmenovaný podnik by nemusel přistupovat k takovýmto opatřením, kdyby rodičům stačilo naznačit, že něco není v pořádku a oni nevhodné chování svých potomků usměrnili a byli poněkud soudnější v tom, kam všude je s sebou berou. Zřejmě postoj podniku vyšel z jistých zkušeností, co si budeme povídat.

Tento článek tedy není o dětech ani kavárnách, ale o ohleduplnosti a toleranci, která se bohužel vytrácí...