Den Země

Dnešní téma bude možná pro někoho nezáživné, ale podle mě je důležité na to poukázat, obzvláště dnes, v Den Země. Nejsem sice žádný eko-bio maniak, ani odborník přes odpady, ale domnívám se, že člověk by se měl o místo, kde žije starat. Ať už jde o vlastní tělo, dům, zahradu nebo v širším měřítku planetu.

Odpady

U rodičů, kde je zahrada, zvířata a tudíž i hnůj jsme máloco vyhazovali. Papír se spálil, plastu jsme měli minimum a vyhodil se do kontejneru u domu a zbytky se daly zvířatům. Moje máma igelitové tašky dokonce prala. Proto mi srdce krvácí, když vidím, že někdo zahodí kus plastu nebo vajgl na zem a jde od toho.

Doma máme směsný koš v koupelně, v kuchyni a v pokoji. V chodbě máme koš na papír a na terase další na hliník, plasty a kávové kapsle. Odkládáme zde také sklo, kterého nemáme tolik, takže se průběžně odnáší např. při venčení.

Hodně lidí to neřeší a říká, že se to stejně při odvozu do třídírny všechno smíchá a je to jedno. Jestli to smíchají nebo ne už mě netrápí, buď se to roztřídí automaticky, nebo ručně, to záleží, kam se odpad dostane, ale aspoň mám pocit, že jsem něco malinko prospěšného pro životní prostředí udělala.

Jak je to jinde?

Když jsem na základní škole byla na výměnném pobytu ve Švýcarsku, byla jsem překvapená, jak jsou Švýcaři zvyklí si u nás venku všude sedat. Na chodník, obrubník, zkrátka všude, kde to jen trochu šlo. Po příjezdu tam jsem to pochopila. Všude čisťoučko a ani bych se neštítila posadit se tam také na zem, což se o tuzemsku říct nedá.

V Thajsku jsem nabyla jinou zkušenost. Každý den jsme měli na pokoji balenou vodu v plastové láhvi. V hotelu bylo čisto, ale stačilo vyjít do města a v uličkách mezi domy byly hromady plastu a odpadky všeho druhu. Naproti tomu v některých částech u moře se nesměl použít krém proti opalování, protože by se moře chemií ničilo.

Potraviny

Když můžu, radši si koupím vodu ve skle než v plastu nebo nejlépe piji vodu z kohoutku, kterou si přefiltruji ve filtrovací konvici. Co mi dovede hodně zkazit náladu je vyhazování jídla. Občas se stane, že pečivo ztvrdne nebo zplesniví, což je někdy problém i u ovoce. S přítelem si zhruba na týden dopředu plánujeme, co se bude jíst a podle toho nakupujeme, abychom nic zbytečně nevyhodili.

Oblečení

Snažím se najít využití pro vše možné a je mi líto něco vyhodit, takže hodně starého oblečení nebo nepotřebných věcí rozdám, protože nechci hromadit (na to ostatně v bytě ani nemám prostor). Mohla bych to prodat cizím lidem, ale pokud o to stojí někdo z rodiny nebo přátel, ráda jim věnuji některé své nepotřebné věci zdarma. Je totiž třeba si uvědomit, že něco je daleko těžší zničit a recyklovat než vytvořit, což se týká často i oblečení.

Elektronika

Přítelovi nebo jeho dětem ráda přispěji nebo jim koupím novou elektroniku, ale na oplátku po nich dědím tu starou, dokud nepřestane fungovat úplně. Výroba a likvidace elektrozařízení totiž také životnímu prostředí zrovna neprospívá a dochází k naprosto zbytečnému plýtvání kvůli tomu, že je každý rok nový model např. mobilního telefonu. Změny nám dávkují po lžičkách, abychom neustále nakupovali a chtěli nové produkty kvůli nějaké super funkci.

Nebráním se moderním vymoženostem, ale zároveň nemusím mít každý rok nový mobil, tablet, notebook nebo sluchátka. Pro mě jako zcela obyčejného uživatele je zbytečné mít něco, u čeho ani všechny funkce nevyužiji. A už vůbec to nemám tak, že bych si na to půjčila a celý rok nebo i déle něco splácela. Na co si nevydělám, to mít nemusím.

Můžu vypadat jako old school, já to však považuji za nepodléhání každé nové zbytečnosti, se kterou je někdo spokojený jen ve chvíli, kdy si jí kupuje a hned kouká po novější. Já mám ke svým věcem bez přehnaného lpění vztah a dokud mi slouží neměním je.  

Drogerie

Bohužel nemám dobrou zkušenost s různými ekologickými gely na praní, kdy se prádlo téměř vůbec nevypralo a neodmastilo, nebo jsem musela pracího prostředku použít tolik, že to ztrácelo smysl. Tím pádem jsem se vrátila k těm komerčním. Hodně lidí mi doporučilo i jiné produkty, ale protože často obsahují levanduli a můj buldoček je na ní alergický, nepoužívám je.

S některými ekologickými značkami kosmetik mám naproti tomu vesměs dobrou zkušenost. Vše, co na sebe dáváme se nám vstřebává do kůže, takže čím méně chemie, tím lépe.

Závěr

Těší mě, že děti nové generace jsou v tomto ohledu jiné (lepší!) a jsou si tak nějak sami od sebe vědomi toho, že žijeme v odpadcích a snaží se zabránit svým počínáním tomu, že se v nich jednou utopíme nadobro.

Zamysleme nad tím, jestli se nedá něco smysluplně využít i poté, co to splní svůj primární účel a jestli vše potřebujeme nové. Věřím, že jednou každému planeta oplatí podle toho, jak se k ní choval.