Dar nedar
Nechci vypadat nevděčně, ale pravdou je, že ne všechny dárky, které jsem v životě dostala mě skutečně potěšily (občas některé i vyděsily). Většina lidí spojuje moje narozeniny s obdobím Vánoc, proto doporučuji každému, kdo se chystá počít nový život, aby čin lásky přesunul z března na únor nebo odložil na duben. Pak se vašim dětem nestane to, že se na ně bude někdo zlobit za to, že mají narozeniny takhle blbě před Vánoci, že už na to nejsou peníze, dostanou dárky dohromady s Vánoci (samozřejmě jich je méně) a ve škole jim o vánočních prázdninách nikdo nepopřeje.
Dárky dělím, do několika kategorií
- Ty, které jsem si sama vybrala. Překvapení nulové, radost zaručena.
- Ty, které jsem si nevybrala, sama bych si je nekoupila, ale zvykla jsem si na ně. Ty dostávám nejčastěji. Mnohdy jejich užitečnost ocením až časem.
- Ty, které jsem si nevybrala, ale překvapily mě nebo dojaly. Ty mám vůbec nejradši. Často jsou to dárky od dětí, nebo dárky vlastní výroby, na kterých je vidět, že jsou darované od srdce, přičemž cena nehraje roli.
- Ty,
které jsem si nevybrala, nepotěšily mě, naštvaly mě nebo mi z nich dokonce bylo do
pláče. Tvoří pravý opak výše uvedených.
Do této kategorie řadím i dary
danajské. Dále pak dárky v roztrhané, evidentně mnohokrát použité dárkové
tašce, nejlépe pak ještě se jménem někoho, koho obdarovali přede mnou. Zkrátka jsou to dárky od lidí, kteří vás vlastně ani podarovat nechtějí a povinnost z dárku doslova čiší. V tomto případě preferuji namísto daru gratulaci nebo vřelé obětí.
- Peníze. Pro studenta super, ale pro výdělečně činného nic moc. Dostávám tím signál, že se mnou dotyčný nechtěl zabývat. Pokud má však tento dar více než čtyři nuly, vzbudí mojí pozornost. Pět nul mě dokonce i vzruší. Nebo se to alespoň domnívám (kdo o tom pochybuje, může to zkusit).
Jestli byl někdo opravdovým přeborníkem v dárcích, byl to Pavel. Mnoho lidí ví, co koupit, ale problémem jsou peníze. Pavel měl problém přesně opačný. Proto, když už ho něco napadlo, svůj nápad ještě zmnohonásobil. K prvním Vánocům s ním jsem dostala 4 parfémy a 1 rtěnku. U prvního parfému jsem zaplesala. Ten druhý byl miniaturou toho předchozího, což se mi zdálo velice praktické, obzvláště pak na cestování. Když jsem rozbalovala třetí utrousila jsem, že doufám, že to není další voňavka. Pavel se instinktivně stáhnul. U čtvrté voňavky jsem měla na krajíčku a zeptala se ho: "To tak smrdim?" Pavel z toho byl smutný, já vytočená a máma mi vynadala, že jsem nevděčný spratek, který může být rád, že vůbec něco dostal. Postupně to ale zlidovělo a parfém jsem od něj dostávala každý rok (jen jeden) a pak ještě léta po našem rozchodu (důvodem rozchodu nebyl můj tělesný odér). Doteď mám všechny schované. V každém flakonu mám několik centimetrů parfému jako vzpomínku a s odstupem času se směji tomu, co mi kdysi připadalo jako nedostatečný důkaz citů ke mně. Pavel mi taky jedny Vánoce nadělil 3 čepice z vojenského výprodeje. Jindy zase 4 pánská značková trika nebo 3 páry funkčních ponožek. Mimo praktických dárků mi ale koupil např. čtečku na knihy, elektrické housle s kombem nebo číše z lesního skla, které od té doby sbírám. Naposledy jsem si do nich nalila Calvados, který mi Pavel věnoval ve flašce od maggi.
Každý rok si říkám, že po všech těch čepicích a praktických
darech už to nebudu tolik prožívat, protože už jsem přece dospělá a spoustu věcí
už si mohu koupit sama. Stejně mám ale ráda to příjemné napětí a těšení se z
toho, když dárek rozbaluji a hlavou mi běží tisíce možností, co by asi tak
mohlo být ukryté uvnitř. Z toho důvodu s přítelem držíme svátkové a
narozeninové týdny (ne dny - týdny!), kdy si každý den dáváme maličkost.
Prosinec jsme si samozřejmě krátili otevíráním okének v adventním kalendáři.
Bez ohledu na věk, dárky od srdce mám ráda, jak v roli příjemce, tak v roli dárce (nemyslím tím teď darování ledviny, samozřejmě).
(Na přání mého přítele, zde uvádím, že on mi dává ty nejlepší dárky. K svátku mi dal stromeček do auta, spacák, který používá on sám a k Vánocům Gameboye, na kterém mi několik hodin ukazoval, jak se hraje Super Mario.)