Čel strachu, pořiď si psa!

Pořídila jsem si psa. A nejen jednoho. Přála jsem si ho od dětství, ale rodiče se o něj starat nechtěli a po dvou marných pokusech to vzdali. V dětství mi malý jezevčík, kterého táta našel na kolejích, a kterému jsme poskytli azyl, vyškubnul náušnici z ucha. O pár let později, to mi bylo 7 let mě pokousal babiččin pes do obličeje. Rodiče si vzali z útulku ještě jednoho pejska, ale ten nám neustále utíkal, takže ho vrátili do útulku a tím tuto otázku definitivně uzavřeli.

Máma mi jizvy na obličeji masírovala vepřovým sádlem večer co večer jeden rok. Psy jsem měla ráda, ale zároveň jsem z nich po svých zkušenostech měla strach. Přesto se můj sen o pejskovi nerozplynul. Těšila jsem se až budu dospělá a začnu si plnit své sny.

K možnosti si ho pořídit jsem se dopracovala až když jsem začala chodit do práce. Ani tak to ale nebylo jednoduché a nebylo to hned. Vzhledem k tomu, že jsem pracovala na směny a tehdejší přítel o psovi nechtěl ani slyšet, bylo mi jasné, že sama to nezvládnu. Naštěstí jsem si časem našla současného přítele a ten už se k myšlence pes znásilnit nechal (dokonce dvakrát).

Velice mě rozladila reakce mého okolí na to, že budu mít pejska a následující argumenty: "Ale pes je závazek a zodpovědnost na spoustu let, budeš se muset o něj starat, venčit ho a co s ním uděláš, když někam pojedeš?" Vzhledem k tomu, že mi tehdy bylo čerstvých 28 let, kdy je běžné mít v tomto věku děti, mi přišlo kázání na toto téma naprosto zcestné. Většinou jsem odpovídala: "A nepovídej, já myslela, že ze psa vyndám baterky, hodím ho do skříně a až se vrátím z práce nebo na něj budu mít náladu, zase ho nahodim!"

Představte si, že se rozhodnete pořídit si dítě (samozřejmě dítě není pes, ačkoli určitá vývojová období se mohou vzájemně podobat) a někdo k vám přijde a řekne vám: "No jo, ale dítě je závazek na 20-30 let! Stojí spoustu peněz, ve dne v noci řve a budeš ho muset přebalovat a starat se o něj!" Když si to srovnáte je pes docela brnkačka. Pes vás ale na děti může maličko připravit. Pokud se ale chcete rovnou připravit na jejich pubertu, pořiďte si spíše kočku.

Je jasné, že když si pořizuji nového člena domácnosti, není to jen s tím pěkným. Vždy tam jsou i nějaké ty slabší stránky, které nejsou tak fajn, ale nebrání vám to v tom, do toho jít a stojí vám to za to. Pokud ne, je samozřejmě lepší do toho nejít vůbec. Když někam jedeme, podřídíme tomu naší cestu a dovolenou nebo si zajistíme hlídání, čímž nás to nijak neomezuje.

A jak jsem se zbavila svého strachu ze psů? To bylo tak. Kamarádka, kterou jsem potkala na vysoké škole, se jich po svých zkušenostech bála také, ačkoli je má velmi ráda. Jiná její kamarádka jí k svátku kromě obligátního štěstí a zdraví popřála také to, aby se přestala bát psů. Na mojí kamarádku to doopravdy zafungovalo a tuto magickou větu poslala dál. Slíbila mi, že až budu mít svátek, popřeje mi to samé a já se od toho dne skutečně svého strachu zbavila. Asi jsme holt jako Slované skutečnými mistry slova. Vyprávěla jsem to svojí kolegyni v práci, která má stejný problém a k svátku jí popřála zbavení se strachu ze psů. A víte, co se stalo? Vůbec nic. Bojí se jich dál. Pes asi prostě není pro každého. A asi také záleží na tom, čemu věříme.