Antivaxer

Nemožné se stalo skoro skutečností. Po více než třiceti letech od revoluce se pomalu, ale jistě společnost začala opět rozdělovat na ty, kteří ochotně plují s proudem a na lidi, kteří se nechtějí systému podřídit. A to ať z důvodu vrozeného rebelství, anebo zdravého rozumu. Ať je to jak chce, po tom, co nám - antivaxerům (neberu to jako nadávku, ale jsem na to pyšná) zakázali kdeco, došla situace až tak daleko, že některé z nás nenechají chodit už ani do práce.

V duchu jsem si spočítala, že jsem čtyři roky navštěvovala střední školu, pět let vysokou školu a dva roky specializační studium (původní rok se protáhl na dva kvůli covidu). To činí dohromady jedenáct dlouhých let. A to vše kvůli tomu, abych následujících bezmála osm let na sebe nechala řvát, snášela aroganci, neúctu a stres ostatních (čím méně kompetentní, inteligentní, schopní a šikovní pracovníci byli, tím měli tyto vlastnosti výrazněji zastoupené). Byly tam i hezké chvilky, ne, že ne. Ale když je počet lidí, které vidíte rádi postupně menší než počet lidí, které rádi nevidíte, je na čase se zamyslet, jestli náhodou není na místě změnit lokál. Čemuž tato doba docela nahrává. Ještě jsem se ale nerozhodla, zda se kvůli povinnému očkování nechám vyhodit rovnou, nebo odejdu sama.

Jistě, mohla bych se každý rok minimálně jednou nechat vakcinovat, ale za cenu čeho? Že potlačím samu sebe a budu žít v iluzi svobody a výhod, které nám systém nabízí? Když je vakcína tak skvělá, proč nám jí někdo nutí? V opačném případě by si za ní člověk i rád připlatil. Pokud je však ve hře manipulace, nahánění strachu a vytváření tlaku, tak dojde (alespoň u mě) k jedinému a to je, že můj odpor k výše uvedenému se pouze stupňuje.

Takže co dál? Když mě systém jako kvalifikovaného zaměstnance odmítá, asi se od něj bez bázně a hany nechám živit. Pokud na to jako neočkovaná budu mít ovšem nárok. V opačném případě budu vykonávat neodbornou práci, na kterou kvalifikaci potřebovat nebudu (asi jako topič v kotelně za totality). Někdo by to mohl brát, jak můžu takhle odejít, z tak skvělé práce, která je čistá a dobře placená (a ještě vám tleskají z balkónu)?! No, úplně snadno. Takto přemýšlí někdo, jehož ego hladí teplé místečko a nechce si komplikovat život.

Sama jsem zvědavá, co čas a nová vláda přinese, ale ať to bude cokoli, nemá cenu se bát. Strach je ten nejhorší rádce. Co si o mě v tomto ohledu někdo pomyslí mě opravdu netrápí. Trápilo by mě, pokud bych dlouhodobě dělala něco, co není v souladu s mým vnitřním přesvědčením. To by se totiž dříve či později odrazilo na mém zdraví a sebeúctě.