A jak balíte vy?

K dárkům mám myslím pozitivní vztah. Nechápu, že někdo naběhne 23. 12. do Tesca před zavíračkou a koupí vše najednou celé rodině. Já o dárcích přemýšlím a kupuji je jen tomu, komu chci, proto mě to tolik baví. Už koncem léta (!) obhlížím terén a pomalu si střádám dárky pěkně do skříňky.

Posledních pár let jsem z časových důvodů hodně dárků dávala do dárkových tašek (zakoupených např. v obchodech jako Pepco, Action, Levné knihy). I když byly některé dražší, jiné levnější, tak to stejně vyšlo na docela hodně peněz a některé se mi po letech zase vrátily. Takže jsem se poslední Vánoce rozhodla pro obalový materiál z vánočního papíru a jen ty tvarově obtížné dát do tašek.

Poté, co jsem viděla jeden díl Slečny Marplové a další díl s Herculem Poirotem jsem přemýšlela, jestli byl dobrý nápad vše balit. Dárky okolo se kupily až mě překvapovalo odkud se neustále berou. Úměrně tomu ubýval i vánoční papír a rychle jsem si vzpomněla na to, jak máma kdysi schovávala ten použitý na další rok(y).

V zápalu boje se mi stala taková věc. Zabalila jsem přítelovu synovi dárek, který jsem mu ale chtěla dát až v únoru, kdy má narozeniny. Sáhla jsem po něm, že ho tedy vyndám z vánočního papíru, rozbalila ho – a byl to jiný dárek pro něj ve stejně velké krabičce. Ponechala jsem to tedy osudu a darovala ho o něco dříve. Ten rozbalený jsem zase zabalila (to by se mi s taškou nestalo!).

Pár taštiček jsem se nakonec rozhodla využít. Šla jsem tedy do krabice, kterou máme na skříni až úplně u stropu. Máme tam 4 krabice úplně stejné a na 2. pokus se mi podařilo tašky najít. S tím jsem však nechtěně odhalila přítelovu skrýš s dárky pro mě, což ho velice rozlítilo. Většinu dárků sice víme dopředu, ale chceme si vždy nechat nějaké to překvapení. O to jsem se nechtěně připravila a přítel naštvaně pravil, že mi zase musí jít něco koupit.

Dárky pro ostatní jsem si hezky vyložila na prostěradlo čerstvě povlečené postele. Ukázalo se to jako největší plocha v bytě. Když jsem onehdy balila na zemi, málem jsem k tomu přibalila i buldočka Maxíka, který se okolo neustále motal a snažil se všechno očichat, zaprdět, rozválet a pustit na dárky alespoň pár svých chlupů. Tentokrát jsem se snažila vše řádně zabalit na lůžku a neprostřihnout si díru do prostěradla jako posledně.

To mi připomíná přítelova syna. Když mu bylo 12 let udělal si na prostěradle flek. Aby mu rodiče nevynadali, tak ho vystřihnul a problém tím vyřešil. No, už tehdy bylo vidět, že půjde na gympl.

Když jsem tedy měla konečně hotovo, přišel z kuchyně přítel, podivil se kolik toho je a začal ze skříně vytahovat další dárky jako králíky z klobouku s tím, že má ještě něco pro bratry v autě. V tu chvíli jsem myslela, že se asi ubalím (nebo jemu), ale potřebovala jsem funkční ruku na nadepsání tolika dárků (čitelně!).

Ono ty tašky mají něco do sebe, sice to stojí víc, ale neříznete se o papír, nepotřebujete izolepu, nic nezabalíte omylem a vaše lůžkoviny nebo ubrusy zůstanou netknuté. Tento rok jsem se rozhodla využít vánoční dárkové krabice, protože jsme dárky stejně převáželi autem a ještě je balit už se mi zdálo zbytečné. Sice se podarovaní připraví o radost z rozbalování, ale vyjma malých dětí o to stejně nikdo příliš nestojí (zejm. hospodyně, ekologové a všichni, kteří likvidují balící papír).

Tak je mi jasné, jak to udělám příští rok. Dáme si s přítelem do obálek papírky s nápisem např. kosmetika ta a ta a koupíme si to v povánočním výprodeji.

Těm, kterým jsem k dárku přibalila psí chlup se velice omlouvám. Obzvláště, pokud se jednalo o něco určeného ke konzumaci. Jestliže jsem k něčemu přibalila chlup kočičí, tak si toho važte, neboť náš kocour sphynx z 99 % žádné chlupy neobsahuje, takže se jedná prakticky o zázrak (možná i vánoční).