Proč být hodný není vždy to nejlepší? Teď to může vypadat, že popouzím k něčemu negativnímu a nemorálnímu, ale vězte, není tomu tak. Když si vzpomenu na to, jak se mi v minulosti snažil někdo někoho popsat a líčil mi ho v nejlepším úmyslu slovy: "On je takovej hodnej," já jsem slyšela: "Je to přihlouplej moula, kterýmu je všechno jedno."...

Poté, co jsem ukončila studium jsem nějaký čas přemýšlela o tom, že bych našla pracovní uplatnění v cizině, nejlépe v Anglii. Jak jsem dnes ráda, že jsem tak neučinila. Ačkoli zkušenost by to jistě byla nepředatelná. Když odmyslím, že výdělek by nebyl zdaleka tak vysoký, jaký slibovaly časy minulé, neměla jsem pocit, že je to moje cesta. A tak...

Když jsem byla malá (nechci napsat mladá, protože to si chci připadat ještě pár let), rodiče mi často v dobré víře udíleli rady do života, které by byly aplikovatelné do středověku. Například: nemysli si, že na tebe bude někdo zvědavej! No, asi vím, jak to mysleli (a nepochybuji, že dobře), ale musím s nimi nesouhlasit.