Jako každý rok, tak i letos jsem před Vánoci oslavila narozeniny. Tento rok se však stalo něco, co jsem očekávala za mnoho, mnoho let. Moje okolí mi naznačilo, co naznačilo! Drze mi oznámilo, že jsem stará! Ano, je to tak.

Na zkouškovém období je nejlepší ten pocit, když vycházíte od zkoušejícího, v indexu vás hřeje 1 a vědomí, že týden šprtání nevyšel vniveč. V ten den máte skvělou náladu, kdy vás nemůže nic vytočit a máte pocit skoro až nepřemožitelnosti. To všechno mi dneska vydrželo až na pardubické nádraží. Poté jsem se však vinou Českých drah (ne svojí!)...

...zvláště, jste-li zdravotník, který si nesmí dovolit být někdy nemocný. Jedna z nejdůležitějších vlastností zdravotníka je umět se vcítit do nemocných. Jak jsem zjistila, nemůže nemocný zdravotník očekávat, že se někdo vcítí do něj.

Jak už bylo řečeno, jsme hrdými chovateli jihočeské drůbeže. Letos jsme však z důvodu atakování lasičkou trochu nedobrovolně snížili stavy na pouhé tři slepice již v úvodu. Musím však objektivně konstatovat, že díky snížené kvantitě se významně posílila kvalita a inteligence našich tří slepic je oproti těm předchozím výrazně vyšší.

Život s rockerem není žádná legrace. Zvlášť, když je uvězněn v těle nesmělého lékaře Pavla. Na první pohled byste to do něj neřekli. Ani to, že je lékař, natož, že tělem i duší propadl rocku a večer co večer s obratností sobě vlastní mění skalpel za bubenické paličky. Přitom se k hudbě dopracoval v podstatě nešťastnou náhodou. Utrhl si...

Jako mnoho obyvatel malého města chováme i my domácí zvířata. Kromě králíků máme i drůbež. Její počet je lehce kuriózní a mnoho lidí zaskočí. Chováme totiž přesně čtyři slepice. K tomu, abyste věděli, jak takový chov vypadá, je nutné rozebrat si psychologii těchto podivuhodných tvorů. Většinu lidí by totiž nejspíš ani nenapadlo, že jednotlivé...

Na začátku července jsem se vydala za kulturou až do Českého Krumlova. Nejela jsem ovšem sama, ale s mamkou a její známou. Kdybychom tenkrát věděly, co zažijeme, jistě bychom se na cestu vydaly s úplně jinými pocity.

Nedávno jsme při angličtině probírali, zda patříme do EKO rodiny. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale k jednoznačnému závěru jsem se nedobrala. EKO rodina asi vyloženě nejsme, ale...posuďte sami:

Na housle hraji od šesti let a musím říct, že je to jako s každou jinou láskou. Na začátku jste z toho celí pryč, postupem času si zvyknete a nakonec žijete ve vzájemném respektu, který má s prvotní zamilovaností jen pramálo společného, ale život bez toho si neumíte už ani představit.

Není nic lepšího nad toto pití!