Jistě i vy máte nějakou oblíbenou domácí práci, u které částečně relaxujete, vyčistíte si kromě koupelny i hlavu a tato činnost vás povznáší. Pak jsou bohužel i domácí práce, kdy vás pouhá myšlenka na ně vyčerpá.

Dnes bych vám ráda přiblížila mučící techniky, kterým jsem jako dítě byla vystavovaná. Mučitelem byl skoro vždy taťouch a mučena jsem byla jen dotud, dokud jsem nezačala řvát. Než přišlo řvaní, byla to většinou docela legrace. Nevím, zda se mi to zdálo do jisté míry vtipné z toho důvodu, že mám smysl pro humor, anebo se vyvinul až poté jako...

Pokud k nám někdy zavítáte na návštěvu, zřejmě zaznamenáte, že mám ke svým hostům často přístup jako ke krmení husy šiškami. Jídlo je totiž mojí doménou a mám obavy, že moji hosté budou hladovět. Nápoje vám ale nabídne a připraví můj přítel.

…že můj přítel je častou mnohdy komickou figurkou v mých příbězích. Vždy se mě ptá, jaký článek kdy vyjde a zároveň s tím se ptá i na to, zda bude zase za blbce. Abych se mu trošku revanšovala napíši vám o něm dnes také něco pěkného (pro změnu).

O lidech ve znamení Střelce se říká, že jsou rozenými optimisty. Také se říká, že optimista je jen špatně informovaný pesimista. Optimista je rozhodně člověk, který zajásá, že přibral, protože do vany potřebuje méně vody. Jako optimistu si představuji člověka, který je rád, že se zdražily pohonné hmoty a může začít chodit víc pěšky. Optimista je...

Často slýcháme, jak máme žít přítomným okamžikem, nehrabat se v minulosti, neboť jí nezměníme a neobávat se budoucnosti, protože ne vždy jí ovlivníme. Máme si užívat krás přítomného okamžiku a ničím si nekazit radost.

Musím vás dopředu upozornit, že dnešní článek může být někým vnímán jako poněkud hrubý a urážlivý. Uznávám, je to docela silná káva. V případě, že máte podobné zkušenosti jako já nebo životní nadhled, věřím, že vás dnešní čtení snad neodradí.

Mládí nebo stáří, to je věc ošemetná. Kdy to vlastně začíná? No, jak u koho.

Než jsem poznala současného přítele, neměla jsem s nakupováním potravin a věcí běžné potřeby problém. Nicméně po několika nákupech s ním jsem si vynahradila stovky a možná i tisíce všedních nákupů. S ním totiž obvyklá návštěva samoobsluhy byla všechno možné jenom ne všední.

Dušičky jsou již za dveřmi, ale chození po hřbitovech není nic pro mě. Máma mě za to, že na hřbitov často nechodím, dříve plísnila. To ale jen do doby, než tam zažila zážitek, který sice nebyl paranormální, ale určitě nebyl normální.